Fotoreportáž z Mongolska
05.07.2017
Mongolsko, země pastevců, země, která zůstává pro mnoho cestovatelů dlouho neobjevená. Mnohým se asi vybaví, že hlavní město je Ulánbátar, většina z nás si pak vzpomene na hodiny dějepisu a velkého Čingischána a jeho následovníky, kterým se podařilo vytvořit jednu z největších říší světa. Mnozí z nás také dokáží zemi umístit na mapu – mezi jeho dva mocné sousedy – Rusko a Čínu. Ale jaké je cestování v Mongolsku? Za čím se tam vlastně jezdí, co za to stojí vidět, jak cestování probíhá? O tom se se mnou v červnu na vlastní kůži přesvědčila osmičlenná klientská parta. A že je to zájezd specifický,< se můžete přesvědčit z fotoreportáže i vy.
Prvním navštíveným místem po příletu se stal Ulánbátar, tedy v mongolštině „rudý hrdina“. V Ulánbátaru žije téměř polovina země a tak je jediným velkým centrem. Mimo jiné jsme navštívili nejmodernější část města dosvědčující předpovědi, které z Mongolska dělají potencionálního nového asijského tygra – Suchbátarovo náměstí, okolo kterého vyrostlo množství moderních budov.
Rychle jsme vyrazili do přírody, první týden byla na plánu poušť Gobi. Krásným zvykem se pro nás staly procházky před snídaní, jednu z takových jsme podnikly na horu Bagagazryn Úl, na vrchol jsme se sice nevyšplhali, ale i tak to byla krásná podívaná. Snídaně po návratu chutnala ještě lépe.
V Mongolsku není zrovna moc zpevněných cest, my jsme ale připraveni na všechno, součástí našeho týmu jsou 2 řidiči, místní průvodkyně a nezničitelná vozidla UAZ 452, se kterými se dostaneme prostě všude.
V Gobi strávíme téměř týden, navštěvujeme například světoznámé naleziště dinosaurů – Planoucí útesy, kde nejednu plodnou chvilku strávil například americký paleontolog Roy Chapman Andrews. O den později se procházíme zaledněnou Orlosupí roklí.
A je tu další den, po pískovcových útesech a ledovci nemůže přijít nic jiného než písečné duny, šplháme na nejvyšší duny v Mongolsku, výšlap je to náročný, ale výhled za to stojí. Pánové si do Mongolska vzali prut na ryby, neexistuje lepší místo na to ho vyzkoušet. Německá a Malajská výprava, kterou potkáváme na vrcholu, na nás asi nikdy nezapomene.
Naše sestava včetně pilotů UAZ Ulziho a Tsogiho a naší úžasné průvodkyně Orchon.
A takhle jsme na cestách jedli, na obrázku zrovna snídáme. Ani při delším přesunu nebyl s jídlem sebemenší problém, stačilo zastavit a Orchon během 45 minut uvařila nějakou specialitu. Myslím, že budu mluvit za všechny, když řeknu, že vrcholem jejího kulinářského umění byla pizza uprostřed Gobi, hned za ní se pak umístil bramborový salát se skopovou sekanou.
Opouštíme Gobi a přejíždíme více na sever, příroda se před námi opět proměňuje, je zelenější, stále častěji potkáváme lesy. Dvě noci trávíme u řeky Orchon (jmenuje se stejně, jako naše průvodkyně). Prožíváme nezapomenutelnou projížďku na koni, poprvé úspěšně rybaříme, někteří z nás se vydávají na procházku po okolních kopcích, navštěvujeme největší vodopád Mongolska a užíváme si tu nádhernou přírodu.
Už jsme zkušení cestovatelé a tak nás nemůže zaskočit ani koza, která se sama pozvala na návštěvu do naší jurty, inu Mongolové také neklepají a rovnou vchází.
Jurty máme stále více v oblibě, ten princip je prostě dokonalý, v zimě je v jurtě teplo a v létě chlad, Mongolové ji dokáží postavit během hodiny a půl, stačí 5 kroků a jste v přírodě, vše potřebné máte uvnitř.
Přejíždíme k nejsevernějšímu místu našeho putování, dvě noci budeme trávit v národním parku Chorgo, ubytováni jsme u Velkého bílého jezera. Jezero a příroda, které ho obklopuje, jsou dechberoucí. Procházíme se po okolních kopcích, koupeme se, chytáme ryby, či prostě jen relaxujeme před jurtou.
Odsud je to už jen co by sopečným kamenem dohodil k vulkánu Chorgo, vydáváme se k němu po snídani našimi UAZy. Na sopku vylezeme a po obvodu kráter obejdeme, poté se pomalu vracíme pěšky k jezeru.
Pomalu, ale jistě se vracíme zpět do Ulánbátaru, na cestě nás ještě čeká návštěva prvního buddhistického kláštera v zemi – Erdene Zuu.
Zítra se přesunujeme do Ulánbátaru a zájezd pomalu končí, z toho důvodu je dnešek specifický, loučíme se totiž nejen s mongolskou přírodou, ale také s jurtami, ve kterých strávíme poslední noc. A vypadá to, že i mongolská příroda se loučí s námi. Nemohla by to udělat lépe, nejdříve se nad jurtami objeví duha, půl hodiny poté přichází nádherný západ slunce. Po večeři ještě zhodnotíme s našimi mongolskými kolegy průběh zájezdu a jdeme spát. Následuje přesun do Ulanbátaru, odpočinek a odlet. Na Mongolsko budeme ještě dlouho vzpomínat
Bc. Patrik Balcar
Patrik je absolventem bakalářského oboru Management cestovního ruchu a cestování je jeho největší zálibou. K němu se dostal, když po maturitě jel pracovat na léto na farmu do Skotska, další rok jel stopem do Rakouska a procestoval národní parky Černé Hory. V průběhu studia na hradecké univerzitě se zúčastnil studijního pobytu na Taiwanu a procestoval Kambodžu, Laos, Thajsko, či část Číny. O rok později navštívil Severní Indii a ušel trek okolo Annapuren v Nepálu.
