Paříž - černý čtvrtek pro české barvy (+ odkaz na video)

20.06.2017 napsal Bc. Klára Vorlová

---

Sluneční paprsky právě vstupují do naše pokoje a mé oči se právě otevírají, aby přivítaly další den. Již třetí ve francouzské metropoli. Na pořadu dne je opět celý den plný tenisu, tentokrát s tou výjimkou, že ho přožiju celý na centrakurtu Philippa Chatriera. Ještě zkontrolovat program zápasů. Od 11:00 zahajuje 2. kolo Bára Strýcová proti domácí Cornetové, pak přijde na řadu můj oblíbenec Švýcar Stan Wawrinka, následovat ho má opět domácí hráč Gael Monfils a uzavírat tenisový den na tomto dvorci bude Karolína Plíšková s mladou Ruskou Alexandrovou.

Pokud chcete vidět, jaká byla atmosféra na stadionu Philippa-Chatriera, zde je odkaz na video, které jsem ve čtvrtek pořídila.

Průběh dnešního rána je velmi podobný tomu minulému akorát s tím rozdílem, že jsem se tentokrát opravdu již nezapomněla namazat. Nikoli se opít, ale namazat opalovacím krémem. V Paříži sice panuje dobré počasí a je tam okolo 23°C, ale přesto jsem se rozhodla vzít jeanovou bundičku, která trochu zakryje mé spálené ruce. Upravila jsem se, nasnídala a dnes již o půl hodinky déle vyrážím směr metro. Opět ten stejný proces. Koupit lístek, dojet na zastávku Strasbourtg - Saint-Denis a přestoupit na linku 9. V přecpaném metru se snažím vydržet budoucích 40 minut, ale naštěstí to ve zdraví přežiju. Dnes už dobře vím kudy kam, takže se vydám vstříc stadionu. Vzhledem k tomu, že je asi půl 11., prochází tudy o něco víc lidí než včera. Dostávám se bohužel do fronty, která je dlouhá asi 100 metrů od hlavního vchodu. Naštěstí se fronta smrskává poměrně rychle, takže se asi po 10 minutách dostávám k bezpečnostní kontrole. Je to stejná procedura jako den před tím. Nechám si prohledat kabelku, dnes již bez žádných sprejů a potenciálně nebezpečných nástrojů, pak dám načíst kód, vyjedou mně vstupenky a opět nechávám pořadatele zkontrolovat vstupenky s občankou. Tentokrát nedochází k žádnému zádrhelu a já můžu vstoupit do areálu. Doteď lituju, že jsem si ho celý neprošla, ale je pravda, že je všude kolem mraky lidí a na nějaké vychutnávaní a procházení tu není úplně čas. Dneska jdu celkem na čas. Vydávám se na místo, kde se nachází mé sedadlo a jak jsem již zmiňovala v předchozím díle, na dnešní hrací den jsem měla zakoupenou vstupenku nejlepší kategorie, takže jsem seděla relativně blízko kurtu. Je fakt, že stadion byl ještě poloprázdný, a to i přesto, že má k zápasu nastoupit domácí hráčka. Ale to souvisí trochu s tím, co jsem říkala, diváci tady jsou trochu laxní k včasnému příchodu na stadion.

Po chvíli nastupují hráčky na kurt. Překvapivě větší povzbuzení slyším, když přijde na kurt Bára Strýcová. Především za mnou seděl asi nějaký její fanoušek, protože často ji povzbuzoval hláškou: „Come on Barbora". Já se zatím moc k povzbuzování neodvážila. Zápas začal a Bára do něj vstoupila správnou nohou. Dokázala hnedka soupeřce podání a za stavu 4:2 jsem čekala, že tenhle set už asi dotáhne k vítězství. Na druhou stranu jsem viděla, že soupeřka se pomalu zvedá a úroveň tenisu se zlepšuje. Důvodem mohlo být i to, že se postupně na stadion dostavilo několik tisíc diváků, kteří bouřlivě Francouzku začali povzbuzovat. No a kdo zná Strýcovou a její excese, tak ví, že bohužel někdy není úplně v psychické pohodě. Tady bohužel přišel úplný blackout. Nejen, že si nechala prolomit servis, ale bohužel rozjetá Cornetová zvládla i koncovku setu a nakonec ona právě první sadu získala 6:4. Strýcovou to samozřejmě ovlivnilo, ale především psychicky. Myslím, že to prostě úplně vzdala. Vyčetli jste to nejen z jejího výrazu, ale i člověk, který tenisu příliš nerozumí, musel vidět, že Bára míčky začla hrát odevzdaně a chtěla už jen rychle zmizet z kurtu. Většinou se Čechům nedá upřít jedna vzácná vlastnost, a to je bojovnost, ta Bářina však odletěla už dávno domů a druhý set Cornetová vyhrála lehce 6:1, čímž si zajistila postup do třetího kola. Na konci jsem se snažila Báru ještě povbuzovat a sem tam jste slyšeli nějakého českého fanouška, který si přál ještě, aby to úplně nevzdala, ale mělo to celkem nulový efekt. Navíc dalších tisíc fanoušků vás hned stejně převálcovalo, když řvali: „Allez Alizé!". Trochu mě to otrávilo náladu, ale řekla jsem si, že si to nenechám přeci zkazit a navíc na kurt už se chystal můj oblíbený hráč Stan Wawrinka. Mezi zápasy byla pauza zajít na toaletu a řekla jsem si, že si dnes udělám radost a k obědu si koupím zmrzlinu.

Na každém rohu jste tu měli stánek s lednicí a v něm kelímky nebo nanuky značky Häagen-Dazs, která je jedním ze sponzorů turnaje. Samozřejmě se jedná o jednu z nejdražších zmrzlin. V Čechách se půllitrový kelímek pohybuje okolo 160 - 170 Kč a když je v akci tak se dostanete na 100 - 110 Kč, ale tady jste ještě ve Francii. Pokud jste četli blog z mé cesty v Marseille, zmiňovala jsem tam, jak si kamarádka Anička koupila právě kopečkovou zmzlinu Häagen-Dazs a že za to dala okolo 7-8€. Já jsem věděla, že jsem zatím nic neutratila a že s sebou mám k jídlu opět jen kukuřičné pufy. Hledala jsem tedy, kde by měli ale kopečkovou zmrzlinu, protože kelímek celý opravdu nechci. Po chvilce hledání jsem konečně došla k cíli. Sice mám furt zánět žaludku, kvůli kterému nesmím žádné ovoce a zeleninu a ani nic ovocného, ale jeden malý podvůdek nikoho nezabije. Nevydržela jsem to a dala jsem si kopeček mangového sorbetu, který se na mě tak smál a kopeček belgické čokolády. Rychle jsem vzala kelímek, zaplatila 6.50€ a spěchala svižným krokem na centrakurt. Naštěstí jsem stihla ještě dosednout před začátkem zápasu a asi pár vteřin na to již hráči začali přicházet na kurt. Já si mezitím naprosto vychutnávala zmrzlinku. Ten sorbet byl neskutečně dobrý.

Proti Wawrinkovi nastoupil ukrajinský tenista Alexandr Dolgopolov a přesto, že byl dost odolný a nehrál vůbec špatně, odešel po třech setech poražen. Opět pokud jste sledovali turnaj do konce, víte, že Wawrinka došel do finále. V tomhle kole to sice nebyl nějak oslňující výkon, protože se chyby množily, přesto to byl celkem pěkný tenis. Bohužel v půlce zápasu mně ohromně začalo slzet oko. Ale tak nepříjemně, že jsem to nikdy před tím nezažila. Ze slunce to nebylo, protože ten den úplně nepálilo, seděla jsem navíc ve stínu a ještě se slunečními brýlemi. Říkala jsem si, jestli třeba se mně tam nedostal opalovací krém, ale to už by se projevilo přeci hned ráno. Každopádně jsem němela u sebe ani kapesníček a slzení jsem nemohla zastavit. Nemohla jsem pořádně oko ani otevřít a chvílemi to došlo do stadia, že jsem nemohla otevřít obě oči. Díky bohu Stan nedovolil, aby zápas šel do 4. setu, a tak jsem po skončení utkání rychle spěchala na toalety, abych si oko vymyla a vzala si toaleťák a přiložila si ho k němu. Fronta byla ale docela dlouhá. Je pravda, toalet bylo dostatek, ale neměla jsem čas a ani jsem nebyla disponovaná k tomu chodit a hledat další toalety. V téhle části bylo pro ženy třeba 20 kabinek, ale to víte, na stadionu jsou tisíce lidí. Deset minut jsem si počkala, pak na mě konečně došla řada. Vracela jsem se tedy na stadion, ale nedalo by se říct, že to bylo o tolik lepší. Už se navíc schylovalo k zápasu Monfilse, který nastupoval proti nějakému no-name Brazilci, ale já začala mít obavy, že pokud to bude takto pokračovat dál, možná to nezvládnu sedět a čekat na Plíškovou. Ale snažila jsem se být statečná a trochu se zabejčit. Přeci mě nějaké slzící oko neporazí a nezkazí mně takový krásný tenisový den. Musím říct, že v polovině nadcházejícího zápasu už se mně ulevilo a konečně jsem mohla sledovat tenis. A že bylo na co koukat. Brazilec sice dostal "na prdel", ale Monfils hrál opravdu krásný tenis a při několika úderech dostál svému přízvisku "showman". Zkuste si někdy pustit nějaké video s ním, ať víte, o čem mluvím. Přesto mě úroveň hry z jeho strany velmi mile překvapila. Zápas skončil jasným výsledkem 6:1 6:4 6:1.

Zbývalo posledních 15 minut do hřebu večera, kterým byla Kája Plíšková. Té se do té doby na antuce příliš nevedlo, ale na druhou stranu nemusela obhajovat body. Naopak, pokud by se dostala do finále, nehledě na to jak by skončilo, stala by se novou světovou jedničkou. Co mě hned okamžitě vyrazilo dech bylo, že po skončení zápasu Monfilse se téměř celý stadion sebral a odešel. Z 10 tisíc lidí zůstalo na tribuně přibližně tak necelý tisíc lidí. Byla jsem šokovaná. Bohužel se jich ani v průběhu zápasu moc nevrátilo. Chápu, že na kurtu Suzanne Lenglanové v té době začínal zápas dalšího francouzského hráče Gasqueta, ale přesto bych očekávala, že diváci budou zvědaví i na světovou dvojku! Myslím, že určitě i Kája po zápase cítila, že ještě že tak. Možná lepší, když takový zápas vidělo co nejmenší počet lidí. V průběhu dne jsem dostala zprávu, že na vedlejším kurtu dostal výprask i Tomáš Berdych a bohužel i nová česká naděje Markéta Vondroušová nedokázala postoupit do 3. kola. Ještě, že jsem neměla lístek na vedlejší kurt a nešla se na Berdycha podívat. Respektive ještě, že jsem v té době neměla dokonalé informace o turnaji, protože bych zjistila, že když mám lístek na hlavní centrakurt, můžu se libovolně automaticky pohybovat i po vedlejších kurtech. Když jsem se to po příjezdu domů dozvěděla, byla jsem rozhořčena na sebe, ale v tomhle případě opravdu mohu říct díky bohu. Zpátky k Plíškové. Nastoupila proti mladé sedmnáctileté ruské hvězdičce Ekaterině Ivanovové. Ne, že by hrála špatně, to vůbec ne, docela Karolíně zatápěla, ale řekla bych že hlavně díky tomu, že Kája ji sama pomáhala. Dokonce zápas musel jít až do 3. setu. Možná protože bylo na zápase tak málo lidí, dodalo mně to odvahu a často jsem se snažila povzbuzovat Káju oblíbeným: „Pojď Kájo!" nebo „Come on!". I když ten tenis nebyl bůhvijaký, tak jsem si to užila alespoň z pohledu fanouška. Mám pocit, že těch českých tam moc nebylo. Naproti mně seděl akorát Kájin tým s trenérem Kotyzou a Kájiným přítelem Hrdličkou. O pár řad nad ní pak ještě její dvojče Kristýna Plíšková. A to bylo asi tak všechno. Přitom hned na začátku dne jsem zjistila, že o dvě sededla vedle sedí Češi, ale ti celou dobu jen prázdně koukali. Žádné fandění, žádné emoce, takže jsem ráda, že nedošlo k nějaké konverzaci, protože pravděpodobně bychom si asi v tomhle nerozuměli. Vždycky jen, když odcházeli, museli přejít přese mě, takže jsme se s paní na sebe vždy usmály (věděly jsme, že jsme Češky), a to bylo vše. Dneska bohužel jsem se tu neseznámila ani s jinými fanoušky. Ono v tomhle je ten centrakurt trochu asociální. Tady se to bere vážněji a navíc je to tu opravdu rozskupinkované a každý má svůj seating. A v té první kategorii se přeji jen ten seating tvrdě dodržoval, ono už ten lístek nestál taky 55€ ale 110€, tedy dvakrát tolik. Karolína nakonec zápas vyhrála a sama uznala v pozápasovém rozhovoru, že to nebyl dobrý tenis. Nicméně i přes slzící oko a ne zrovna krásný tenis mých krajanek jsem si to velmi užila. Dneska jsem navíc ráda, že odcházím ze stadionu dřív. Bylo asi něco po 8. a já si to štrádovala směr metro. Se stadionem jsem se nerozloučila, protože jsem donutila již večer před tím po telefonu tátu, aby mně koupil ještě lístek na vedlejší kurty na pátek, protože mně to na tabletu prostě nešlo. Peníze mu pak pošlu. Takže jediné, co jsem chtěla bylo, abych už stála v metru a byla doma, kde na mě snad čeká i něco k snědku.

V metru opět byla převaha mladých lidí, pouze procházel kolem jeden bezdomovec, který začal něco hlásat a asi to byl prolog k tomu, aby mu někdo něco dal. Bohužel pro něj bylo metro plné právě mladých, kteří ho jaksi ignorovali. Nevím, jestli to byl impuls, ale najednou se zvedl ze sedačky vedle mě takový prošedivělý zavalitý starší pán v obleku a začal mít nějaký dlouhý ohnivý projev. Nejen, že jsem měla v uších sluchátkách, ale neovládám už moc dobře francouzštinu. Na chvilku jsem hudbu ztlumila a čuměla jako puk, ale když se projev přehnal v nějakou dohadou s jedním mládencem, který mimchodem měl pořadatelskou kartičku z French Open, tak jsem radši zase přidala na hlasitosti. Nebylo to zcela příjemné. Jediné, co jsem pochytila, bylo, že pánovi se nelíbí dnešní nezájem a ignorance mladých a že by se o svou zem měli více starat. Myslím, že na začátku se ještě bezdomovce trochu zastával a řekla bych, že tam měl projev i vůči imigrantům, kdy povídal nějaký příběh, který se stal na nějaké okrajové čtvrti Paříže, ale opravdu vám nemůžu reprodukovat vše, o čem mluvíil. Bohužel. Každopádně jsem se fakt modlila, ať už jsem doma. Neměla jsem na to vůbec energii. Díky bohu to rychle uteklo a já jsem znovu přestupovala. To mě vždy uklidnilo, protože jsem věděla, že mě čekají už jen dvě zastávky metrem a projití nádražní halou a můžu si zas gratulovat, že jsem vše přežila bez úhony :)

Asi v 9 hodin už jsem otevírala dveře domu a volala jsem mámě, že už čekám dole. Jenže mě čekalo nepříjemné zjištění, že oni ale ještě nedorazili a že sedí na skleničce někde nedaleko. Měla jsem opravdu všeho plné zuby a nechtěla jsem už vůbec nikam jít, tak jsem se rozhodla, že zazvoním na naší hostitelku, jestli je doma. Díky bohu jsem měla štěstí, protože z prostředních dveřích vycházela nějaká slečna, která mě pustila dovnitř. Došla jsem do čtvrtého patra, zaklepala a omluvila se hostitelce, že ji otravuju, ale že jsem přijela dřív. Ona jako vždy s dobrou náladou odvětila, že se nic neděje a šly jsme si zas každá po svém. Já tedy odhodit svršky a hledat něco do ledničky na zub. Naštěstí zbyl ještě kus bagety a měla jsem nějakou polévku do hrníčku z Čech. Jídlo, hurá. Spokojeně jsem si odžvykovala a vyrazila ještě do sprchy. Mezitím dorazila máma s přítelem. Řekli jsme si naše zážitky a přemýšleli, jak to vymyslíme další den. Mezitím jsem však bohužel zjistila, že zajímavé zápasy 3. kola. budou téměř všechny na centra kurtu a že kromě Jirky Veselého mě nic moc z programu nezajímá. Bohužel Nadal, Goffin, Djokovič, Thiem nebo Mladenovičová, které bych chtěla vidět všichni na třech hlavních kurtech. Takže jsem na poslední chvíli ten lístek, co mně táta večer před tím po půl hodinové navigaci po internetu koupil, prodala. Bylo mně to líto jen kvůli tátovi, ale věděla jsem, že mu ty peníze po skončení turnaje pošlou zpět. Já už také během turnaje dva lístky prodala, když jsem věděla, kde bude hrát Rafa. Ale u mě to dělalo 100€. Systém je nastaven opravdu dobře v tomhle. Vy sice kupujete v březnu zajíce v pytli ale vždy během turnaje můžete lístek přeprodat do půlnoci před hracím dnem, na který lístek máte. Pojistila jsem se tedy to, abych viděla Rafu v akci tak, že jsem si koupila na hrací den č. 2, který je rozdělen do dvou dnů lístek na oba hlavní kurty, takže mně zákonitě nemohl uniknout. Leda, že by nepostoupil přes 1. kolo, zranil se a nebo hrál na kurtu č. 1, což je ten třetí z hlavních kurtů, ale věděla jsem, že aby nastala jedna z těchto stiuací, je šance tak 10%. Lístek jsem tedy na pátek prodala a my se dohodli doma, že další den vyrazíme do centra na Eiffelovku, Louvre a po dalších památkách. Že si prostě projedem centrum Paříže. Takže zase šupky do postele a nabrat síly, protože cítím v kostech, že se další den dost projdeme.

---