Fotoreportáž ze Sečuánu - pokračování
26.05.2017
První část této fotoreportáže z nového zájezdu Tibetské šperky Sečuánu jsme zakončili u jezer v oblasti Mugecuo. Pokračování nás zavede nejdříve do nádherných hor na jihozápadě provincie, abychom se pak přesunuli do malebných tibetských vesniček.
Od krajinné oblasti Mugecuo jsme absolvovali přejezd krásným horským průsmykem, kolem jednoho z nejvýše položených letišť na světě a dále až do oblasti Xinduqiao, které bývá označováno za ráj fotografů. Zdejší největší atrakcí je především krajina, která na podzim hraje barvami. Protože jsme zde ale byli na jaře, rozhodli jsme se více času věnovat spíše místní kultuře a architektuře. Vybrali jsme si klášter nad městem, odkud byl nejen krásný výhled do krajiny, ale kde jsme si také mohli popovídat s místními mnichy.
Následoval spíše tranzitní den plný nádherných výhledů, zastávek ve vysokohorských sedlech a u dalších klášterů. Všichni jsme se však těšili hlavně na následující dny v rezervaci Yading. Zde, v oblasti posvátných hor, jsme podnikli dva nenáročné pěší výlety. Nejdříve jsme navštívili klášter Chonggu, od něhož jsme pak pokračovali k Perlovému jezeru s výhledem na severní stěnu nejvyšší hory v oblasti, Mt. Chenresig, dosahující výšky 6 032 m.
Další den jsme pak věnovali cestě k Mléčnému jezeru. Nenáročná cesta po stezce vedoucí nejdříve po pastvinách Luorong a v druhé polovině pak překonávající mírné převýšení nám trvala zhruba dvě a půl hodiny, měli jsme tak dost času vychutnat si místní panoramata. Většina z nás se pak rozhodla pro dvacetiminutový výšlap k Jezeru Pěti barev. Nádheru zdejšího prostředí nelze slovy popsat a ani nejlepší fotografie ji nemohou zprostředkovat.
V další cestě na sever jsme pak pokračovali mj. i přes město a stejnojmenné pastviny Tagong.
Z výšek přes 4 000 m n. m. jsme pak sjeli o více než dva tisíce metrů, abychom mohli poznávat vesničky v údolí řeky Dadu v okrese Danba. Většinu z nich zdobí množství kamenných věží, z nichž nejstarší pocházejí ze třetího století před naším letopočtem. Plnily různé funkce a lišily se i tím, zda byli ve vlastnictví soukromém či veřejném. Jednu z nich, patřící rodině místních rolníků, se nám po domluvě s majitelem podařilo navštívit. V další z vesniček, kde nefungovala žádná restaurace a kde nás zastihl hlad, jsme si zase objednali oběd u místních, kteří právě hostili skupinu studentů na výzkumném pobytu. O zajímavá setkání i dobré jídlo tak nebyla nouze.
I po druhém týdnu zájezdu, kdy nám počasí přálo, jsme ještě měli před sebou řadu zajímavých bodů programu a měli se na co těšit.
Ing. Pavel Kladivo
Pavel vystudoval mezinárodní vztahy na Vysoké škole ekonomické v Praze, ale už během tohoto studia absolvoval několikaměsíční pobyty na Novém Zélandu, Tchaj-wanu, či Šrí Lance. Na Tchaj-wan se pak vrátil, věnoval se zde studiu čínštiny a mezinárodních vztahů a k tomu pracoval v cestovní kanceláři. Mezitím však stihl stopem, vlakem či na kole projet desítky evropských zemí, kus Austrálie, většinu států jihovýchodní, východní a jižní Asie i Transsibiřskou magistrálu. Na svých cestách obvykle podléhá své slabosti pro historická muzea a vysoké hory.
