Fotoreportáž ze Sečuánu
19.05.2017
Jednou z letošních novinek v nabídce CK Alvarez je třítýdenní zájezd s názvem Tibetské šperky Sečuánu. Hned na první vypsaný termín na jaře letošního roku se přihlásilo sedm zájemců, a tak jsme se na začátku dubna mohli vypravit do zatím českými turisty nepříliš probádaných končin této provincie.
Využili jsme přímého leteckého spojení z Prahy a hned po dopoledním příletu do Chengdu jsme se přesunuli k městu Lešan, abychom mohli obdivovat sochu Velkého Buddhy.
Celý den bylo teplo, ale pod mrakem. Tedy podmínky, které jsou na jaře pro Chengdu a jeho nejbližší okolí typické. Když jsme se druhý den probudili do podobného počasí, mohli jsme jen doufat, že mraky nebudou výše než vrchol hory Emei, náš chlavní cíl. Ani po překonání více než 1500 metrů převýšení při výjezdu autobusem moc optimismu nepřineslo. Při výjezdu lanovkou jsme se však dostali i nad ta nejvyšší mračna a otevřely se nám nádherné výhledy do dálky.
Zatímco svatyně na Zlatém vrcholku si nemusí stěžovat na nedostatek návštěvníků, na úpatí hory se nacházejí další nádherné chrámy, kam proudí podstatně méně turistů. Podařilo se nám dva nádherné a rozlehlé chrámové komplexy v pozdním odpoledni navštívit a vychutnat si tak úžasnou atmosféru těchto duchovních center, nijak nenarušovanou davy cizinců.
Následující den už nás čekal především přejezd na západ do městečka Moxi. Když jsme se pod horou Erlang dostali tunelem na její západní stranu, jako bychom vjeli do jiného světa. Nejen že zmizely do té doby všudypřítomné mraky, ale také etnické složení místního obyvatelstva odpovídalo tomu, že vjíždíme do tibetských oblastí. V samotném Moxi jsme navštívili památník připomínající Dlouhý pochod Rudé armády a pobyt budoucích špiček komunistické strany v této obci v roce 1936.
Ve zbytku odpoledne jsme pak prozkoumávali malebné uličky městečka a navštívili místní kuriózní chrám.
Moxi je však známé především jako základna pro výpravy do oblasti ledovce Hailuogou. I zde nám přálo počasí lépe, než si odvážili doufat i ti největší optimisté. Opět jsme v lanovce zažili průjezd mlhou, abychom pak mohli pozorovat okolní vrcholky sedmitisícovek, jak se noří do mraků a poté z nich zase vystupují a odkrývají svoji dech beroucí krásu. Modlitební praporky, mlýnky s mantrami, a čhorteny mizící v mlze a za chvíli se zase lesknoucí v záři slunečních paprsků opět dodaly nádech duchovna.
Další den jsme strávili v další chráněné přírodní oblasti, tentokrát u jezer Mugecuo. I zde jsme mohli vychutnat krásu místní krajiny v období, kdy ještě není hlavním cílem čínských turistů (o zahraničních ani nemluvě) a člověk má tedy klid k procházkám v nádherném údolí.
Ani zde nás počasí nezklamalo a první třetinu zájezdu jsme tak končili s nadšením a zvědavým očekáváním dalšího pokračování..
(pokračování fotoreportáže zveřejníme za týden, 26. 5. 2017)
Ing. Pavel Kladivo
Pavel vystudoval mezinárodní vztahy na Vysoké škole ekonomické v Praze, ale už během tohoto studia absolvoval několikaměsíční pobyty na Novém Zélandu, Tchaj-wanu, či Šrí Lance. Na Tchaj-wan se pak vrátil, věnoval se zde studiu čínštiny a mezinárodních vztahů a k tomu pracoval v cestovní kanceláři. Mezitím však stihl stopem, vlakem či na kole projet desítky evropských zemí, kus Austrálie, většinu států jihovýchodní, východní a jižní Asie i Transsibiřskou magistrálu. Na svých cestách obvykle podléhá své slabosti pro historická muzea a vysoké hory.
