Labská stezka 12 - čtvrtek 8. a pátek 9. 9.

09.09.2016 napsal Michal Čepek

---

Od jara do podzimu, kdykoliv mi to pracovní povinnosti umožní, jezdím do práce na kole. Ráno 22 km z Jeřic do Hradce Králové a odpoledne 22 km z Hradce domů. Část mé cesty vede po nedávno otevřené cyklostezce Hradec Králové - Kuks, která je součástí Labské stezky. Během cest jsem začal přemýšlet, jak asi vypadá zbytek cesty, po které jezdím každý den, ale jen pár kilometrů. Začal jsem si všímat cyklistů s velkými brašnami, které potkávám, s některými se dal do řeči a měl chuť se k nim přidat. A tak se zrodil nápad, projet tuto stezku celou.

Odjíždíme z penzionu Lada a svítí slunce. Sjedeme pár stovek metrů po ulici k centru a ocitneme se v neprostupné mlze. Dole u Labe není vidět na druhý břeh. Před námi je nejdelší etapa celé cesty a nezačíná úplně nejlépe.

     U Střekovského zdymadla musíme překonávat několikeré schody, stezka se pak motá po místních komunikacích, po silnici a jen občas vede po cyklostezce. Krátké, ale velmi prudké výjezdy do kopce a prudké sjezdy dolů, s nutností zastavit před silnicí. Mlha se postupně rozpouští, jedeme po hezkém úseku z Libochovan do Velkých Žernosek, ve svahu nad námi vidíme vinice, okolo prodávají burčák. V Litoměřicích vyjíždíme na náměstí, dáváme si svačinu a pokračujeme směr Roudnice. Přejíždíme první, opravdu špatný úsek. Vyschlé bahno s hlubokými dírami. Další špatný úsek za Nučnicemi je nově vyasfaltovaný.

     Jedeme okolo vodáckého kanálu v Račicich a po chvíli na frekventované silnici najíždíme na pěkný úsek  - cyklostezku z Horních Počápel do Mělníka. Konečně vidím po Labi plout nákladní loď. Díky kanalizaci úseku Střekov  - Chvaletice a Vltavy ke Slapům, je možné provozovat vodní dopravu bez ohledu na stav vody.  V Mělníku dupeme prudce do kopce, abychom vzápětí sjeli opět dolů k Labi.

     Táta si to tady zkracuje a jede do Lysé vlakem. Asi tušil, co bude následovat a dobře udělal. Dál je cesta vyloženě mizerná.  Výmoly, kameny, uschlé bláto. Neumím si představit, jak bychom tady jeli po dešti. Nebo s vozíkem za kolem. Standa hrozně nadává a jede krokem. Od Mělníka je Labská stezka zcela nekompatibilní s její německou částí. Jsou tu sice super úseky cyklostezek, ale mezi nimi lesní pěšiny či blátivé cesty. Nalehko na horském kole super, ale na kole obloženém brašnami utrpení. Alternativou jsou velmi frekventované silnice. Už chápu, proč nám všichni během cesty říkali, že míří do Prahy. Cesta z Mělníka až do Hradce je jen pro vyložené hazardéry a německé cykloprůvodce před ní varují. Trápíme se až do Neratovic. Tam Labskou stezku opouštíme, přejíždíme most a jedeme po frekventované silnici do Kostelce nad Labem. Tady začíná pár kilometrů cyklostezky, pak je zas polňačka. Raději jedeme po silnici přes Kersko a potom po pěšinách kolem Labe. Až kousek před Nymburkem najíždíme na asfalt. Spíme v hotelu Zimní stadion a za to dnešní utrpení se jdeme odměnit do stánku vedle. Po 138 km a 4 pivech už nemám sílu nic psát a jdu spát.

     Ráno odjíždíme už v sedm, slunce teprve vychází. Skvělá stezka nás provází až do Libice nad Cidlinou.  Následně jedeme kolem frekventované silnice do Kolína, po skvělé souběžné cyklostezce. Na pěšiny kolem Labe, kudy je Labská stezka č.2 trasovaná, nemáme ani pomyšlení. Za Kolínem to nedopatřením zkoušíme kolem Labe, zapomněl jsem odbočit. S bagáží je to trápení, při první příležitosti měníme směr k silnici a po té šlapeme až do Týnce. Dál jedeme po nefrekventované silnici, okolo Kladrub ji lemují ohromné výběhy pro koně, a cesta je to příjemná. V poledne jsme v Pardubicích. Z kola je vůbec neznám, jsem z nich přímo ohromen. Zastavujeme na zámeckém nádvoří, kde jsem nikdy nebyl. Klasický mechovák.

     Z Pardubic vyjíždíme po cyklostezce kolem Labe, slunce pálí, po řece se prohánějí vodáci, před námi se zvedá důvěrně známá silueta Kunětické Hory. Zastavujeme na oběd.

     Do Hradce zbývá pár kilometrů. Ale cesta po frekventované silnici je šílená. Přitom je cyklisty velmi hojně využívaná. To, že se Hradec s Pardubicemi doposud nedokázal domluvit na výstavbě cyklostezky, je neuvěřitelná ostuda. V Hradci dojedeme na nábřeží, v nohách máme 105 km, a okolojdoucí poprosíme o závěrečnou fotografii.

     Nastává chvíle loučení. Z Cuxhavenu jsme až sem najeli 1240 km. Standa jede domů do Jeřic, v sobotu musí do práce. Táta se vydává domů a já přespím v kanceláři a zítra to dotáhnu až k prameni. Mapa trasy čtvrtek. Mapa trasy pátek.

---