Labská stezka 11 - středa 7.9.
08.09.2016
Od jara do podzimu, kdykoliv mi to pracovní povinnosti umožní, jezdím do práce na kole. Ráno 22 km z Jeřic do Hradce Králové a odpoledne 22 km z Hradce domů. Část mé cesty vede po nedávno otevřené cyklostezce Hradec Králové - Kuks, která je součástí Labské stezky. Během cest jsem začal přemýšlet, jak asi vypadá zbytek cesty, po které jezdím každý den, ale jen pár kilometrů. Začal jsem si všímat cyklistů s velkými brašnami, které potkávám, s některými se dal do řeči a měl chuť se k nim přidat. A tak se zrodil nápad, projet tuto stezku celou.
Úsek z Drážďan do Ústí patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co může Labská stezka nabídnout. Mám rád velká města, z kterých se mávnutím kouzelného proutku ocitnete mimo ruch velkoměsta. Pás zeleně kolem Labe, s cyklostezkou plnou cyklistů a běžců už od brzkého, rána nás vyvádí z města ven. S prvním autem se setkáváme až po mnoha kilometrech na objížďce opravované stezky. Po 22 kilometrech odbočujeme od Labe do centra města Pirna.
Parkujeme na náměstí, a když si všimnu upoutávky na nedaleký cykloservis SOS, kontroluji stav drátů. V zádním kole mám prasklé dva. Hlavou mi běží představa celodenního čekání na výměnu jednoho drátu v proslavené hradecké prodejně kol Kulhánek, kde jsem zakoupil svůj bike. Přitom Hradec je také město na Labské stezce. Nechci riskovat odpolední hledání rychlocykloopravny v Ústí, v paměti mám stále ještě uloženou skvělou zkušenost se servisem v severním Německu.Sundávám brašny a vedu kolo po šipkách 60 metrů za náměstí, abych zjistil co a jak. Pán je velmi milý, omlouvá se, že za chvíli musí předat nějaká kola, ale za hodinu ať se zastavím, za 15 EUR bude vše opraveno. Dáváme si kávu a užíváme slunného dne. Po 40ti minutách se jdu přeptat na kolo. Vše je opraveno, od cesty mi servisman ještě očistí a promaže řetěz a sešteluje tuhost řidítek.
Z Pirny vede Labská stezka nádherným údolím oblastí Českosaského Švýcarska. Místy je to nahoru a dolů, množství cyklistů je enormní. Přitom je dnes všední den. Průjezdy lesem způsobují příjemné ochlazení v jinak neobvykle teplém dni.
V městečku pod pevností Konigstein přeplouváme přívozem na pravý břeh. Loď je naplněná nad svou kapacitu a několik cyklistů se na ni už nevejde a musí čekat, než se vrátí přeplněná cyklisty z druhé strany.
V Bad Schandau přejíždíme přes most zpět na levý břeh. Směrem k hranici Česka už stezka není tolik frekventovaná, mnohem víc lidí jezdí po protější straně do Hřenska. Cesta skvěle ubíhá a v 13:00 jsme na hranici.
Po dvou kilometrech přijíždíme do Dolního Žlebu. Dál je stezka ve všední dny uzavřená a jsme nuceni přeplavit se přívozem na pravý břeh. I tady je zcela poháněn proudem, jen manipulaci nevykonávají elektromotory, ale paže pana převozníka točící ohromnou klikou. Chystám se zaplatit, dozvídám se však, že cestujeme zdarma, protože nelze použít cyklostezku. Oceňujeme přístup města Děčín, majitele tohoto přívozu. Cesta po frekventované silnici není žádná slast, ale rychlost snížená na 70 km za hodinu a značky upozorňující na zvýšený výskyt cyklistů svědčí o tom, že se na lidi, jezdící na kole, čím dál víc myslí.
Z Děčína až před Ústí jedeme v podstatě stále po stezkách mimo silnice. Vše je perfektně značeno a do Ústí nad Labem přijíždíme už v půl čtvrté. Odbočujeme 3 km k penzionu Lada a nakonec za sebou máme 96 km. Jedu ještě rychle kopit dort a večer slavíme tátovi 69. narozeniny. Mapa trasy a podrobnosti.
Michal Čepek
Poprvé vyrazil do světa v roce 1993, kdy projel stopem celou Evropu. Následoval Izrael, Jordánsko, Egypt a v roce 1996 odjel sám po zemi přes Turecko, Írán, Pákistán do Indie a Nepálu. Tato roční Cesta na Východ úplně změnila jeho pohled na svět a cestování se stalo osudem. Začal průvodcovat přechody rumunských hor pro Kudrnu, další zkušenosti získal na zájezdech Adventury. Pro Alvarez pracuje již od roku 1998, dlouhá léta vytvářel a průvodcoval zájezdy v Asii. V současné době je majitelem CK Alvarez. Stále aktivně cestuje, připravuje nové zájezdy, chodí po horách, jezdí na kole a plaví se na lodi po řekách a kanálech.
