Labská stezka 10 - úterý 6.9.
07.09.2016
Od jara do podzimu, kdykoliv mi to pracovní povinnosti umožní, jezdím do práce na kole. Ráno 22 km z Jeřic do Hradce Králové a odpoledne 22 km z Hradce domů. Část mé cesty vede po nedávno otevřené cyklostezce Hradec Králové - Kuks, která je součástí Labské stezky. Během cest jsem začal přemýšlet, jak asi vypadá zbytek cesty, po které jezdím každý den, ale jen pár kilometrů. Začal jsem si všímat cyklistů s velkými brašnami, které potkávám, s některými se dal do řeči a měl chuť se k nim přidat. A tak se zrodil nápad, projet tuto stezku celou.
Ráno je na Labi hustá mlha. Převozník s ohromným pupkem a kapitánskou čepicí nás převáží motoráčkem na pravý břeh. Odteď už jedeme přímo kolem Labe, žádné dlouhé hráze zalomené do pravých úhlů, kilometry od řeky. Krajina se začíná měnit a vjíždíme do nehlubokého údolí. Ve stráních nad stezkou jsou vinice. Projíždíme nejsevernější vinařskou oblastí Evropy. Mlha se nerada rozpouští, nebe zůstává zahalené oblačností celé dopoledne. V Míšni přejíždíme přes most do starého města, zamykáme kola u stojanu a pěšky stoupáme malebnými uličkami na Albrechtsburg se zámkem, katedrálou a rezidencí biskupa.
Blízkost Česka je tu znát, v informačním středisku mají letáčky a mapky v češtině, objevují se české nápisy na obchodech. Po návratu ke kolům si dáváme skvělou klobásu v housce a posilnění šlapeme dál. Při odjezdu z Míšně pro nás slunce osvítí její panorama, zastavujeme a znovu vytahujeme foťáky.
V osadě Konitz se rozdělujeme, se Standou odbočujeme po stezce k zámku Moritzburg. Zpočátku je to pěkná asfaltka, ale brzy se změní na šotolinu a většinu cesty jedeme po nezpevněném povrchu. Standa na silničce skřípe zuby, ale jinak je cesta lesy, mírně do kopce, skvělá. Po dlouhých, rovinatých úsecích mezi pastvinami, vítaná změna. Cestu nám zkříží dva koňské povozy, kočirované chlápky v sedláckém oblečení. Vypadá to, jako bychom se v těch lesích vrátili v čase. Raději je předjedeme a v tom se před námi objeví za jezerem pohádkový zámek, vznášející se na vodě.
Připadá Vám povědomý? Správně! Zahrál si v jedné z nejznámějších filmových pohádek, kterou znáte. Tři oříšky pro Popelku. Zpátky na stezku se vracíme kratší trasou, frčíme z kopce okolo úzkokolejky, po které jezdí k zámku parní vláčky. Přijíždíme do města Radebeul s nádhernými vilami z přelomu 19. a 20. století. Proplétáme se ulicemi až k té se jménem Vila Shatterhand, kde žil Karel May. Dnes tu sídlí jeho muzeum. Dole u řeky se setkáváme s tátou, čekání si ukrátil dvěma radlery. Ale do centra Drážďan zbývá necelých 10 km, to je už pohoda. Stezka se postupně mění v cyklistickou dálnici, nejenom šířkou, ale i počtem kolařů.
Přejíždíme most a středem města profrčíme k ubytování v City Herbergu. Je to hostel hotelové úrovně, máme třílůžkový pokoj, jen koupelny se záchody jsou na chodbě. I ony však překonávají všechna očekávání. Po sprše a svačině jdu s tátou na prohlídku, Standa velká města bojkotuje, i když se ho snažím přesvědčit, že právě kvůli Drážďanům jsme sem těch 900 kilometrů šlapali. Marně. Procházíme Saskou metropoli plnou turistů, tolik zničenou bombardováním během války.
Dnes jsou všechny historické stavby v perfektním stavu a centrum je nenarušené ohyzdnými stavbami socializmu. V podvečer končíme na večeři u stánku na Altmarktu. Poslední německé jídlo, zítra už budeme spát v Ústí. Mapa trasy a podrobnosti.
Michal Čepek
Poprvé vyrazil do světa v roce 1993, kdy projel stopem celou Evropu. Následoval Izrael, Jordánsko, Egypt a v roce 1996 odjel sám po zemi přes Turecko, Írán, Pákistán do Indie a Nepálu. Tato roční Cesta na Východ úplně změnila jeho pohled na svět a cestování se stalo osudem. Začal průvodcovat přechody rumunských hor pro Kudrnu, další zkušenosti získal na zájezdech Adventury. Pro Alvarez pracuje již od roku 1998, dlouhá léta vytvářel a průvodcoval zájezdy v Asii. V současné době je majitelem CK Alvarez. Stále aktivně cestuje, připravuje nové zájezdy, chodí po horách, jezdí na kole a plaví se na lodi po řekách a kanálech.
