03.09.2016
Při odjezdu z Havelbergu si zapomínám pustit GPS a zjistím to až u přívozu. I dnes budu mít o pár kilometrů méně. Od včerejška mám navíc prasklý další drát v zadním kole, což by s blížícím se víkendem mohlo znamenat nepříjemnost. Táta se po pár minutách odpojuje a jede zkratkou. My se Standou po cestě míjíme obrovskou pouť. Klasické atrakce, ale také stánky se vším možným, blešák a autoburza dohromady, trvájící od čtvrtku do neděle. Po silnici od přívozu se proti nám hrnou davy, pěšky, i na kole. Přívoz je uvázaný na laně ukotveném uprostřed řeky proti proudu.
Proud ho také pohání. Stačí ho správně proti němu natočit pomocí utažení či volení řetězu na jedné straně. Jen spouštění a zvedání závory a nástupní plošiny pohání elektromotory. Máme ho se Standou jen pro sebe, na protějším břehu ale čeká chumel lidí a naskakují sotva přistane. S koly se prodíráme proti proudu lidských těl. Konečně jsme venku a šlapeme do pedálů. Na louce je ohromné odstavné parkoviště a přijíždějí další a další auta. Stezka naštěstí vede po hrázi, mimo silnici, až do nejmenšího hanzovního města – Werben. Vítá nás Labská věž s bránou.
Za ní projíždíme uličky s hrázděný domy, zastavujeme na náměstí, u kostela a hradeb. Je tu několik hotýlků a penzionů, před kterými se houfují cyklisté. Tak jako včera, i dnes jich potkáváme či předjíždíme dobrou stovku. Vyznačují se tím, že skoro všichni mají na kole nějaké brašny a málokdo cyklodres.
S tátou se setkáváme po dvaceti kilometrech. Ušetřil si jich 12. Jedeme po západním břehu. Stezka se dnes hodně odklání od Labe. Vracíme se k němu až v Arneburgu. Z místního hradu se nazachovalo skoro nic, ale ve svahu nad Labem je moderní vyhlídka s krásným výhledem na řeku a do okolí.
Na náměstí svačíme v proskleném altánu a jedeme po ne zrovna kvalitní stezce do Tangermunde. Na domech, cestách i množství opuštěných polorozpadlých objektů je znát, že jsme v bývalé NDR. Tangermunde má pro Čechy zvláštní význam, je spojené s císařem Karlem IV. A protože Alvarez sídlí na třídě Karla IV., ihned si fotím jeho sochu v hradním parku.
Místní hrad, na kterém rád pobýval, si vybral jako jedno ze svých letních sídel a ve městě založil kostel Sv. Štěpána. Zajímavá radnice, restaurace a kavárny s venkovními zahrádkami, hrázděné domy, hradby, brána s věží, sluníčko a spousty cyklistů s brašnami vytvářejí příjemnou atmosféru.
Šlapeme po pěkné cyklostezce a následně silnici dál. Dnes jsme toho najeli hodně po silnicích, řidiči jsou však neuvěřitelně ohleduplní a dokáží jet, bez jakékoliv zatroubení či lepení se na zadek, za námi několik stovek metrů. Nakonec to nevydržíme my a sjedeme ze silnice na stranu, aby nás mohli předjet. Ve vsi Sandfurth je kámen vyznačující poloviny řeky Labe. Překvapuje mě, že od plavební komory v Geesthachtu jsme doposud neviděli na Labi jedinou nákladní loď. Že by i tady plavba stála kvůli nízkému stavu vody? Už okolo čtvrté přijíždíme k ubytování La Porte v borových lesích hned vedle stezky. Pereme oblečení a odpočíváme na terase chatičky. Dnes jsme najeli jen 92 km. K večeři si všichni dáváme stejné jídlo, dvojitý řízek po myslivecku, což znamená, že nám ho přinesou s houbovou omáčkou. Po večeři kontroluju ještě dráty u kola, naštěstí žádný další neprasknul. Víkend se zavřenými servisy snad tedy přežiju. Mapa trasy a podrobnosti.
Poprvé vyrazil do světa v roce 1993, kdy projel stopem celou Evropu. Následoval Izrael, Jordánsko, Egypt a v roce 1996 odjel sám po zemi přes Turecko, Írán, Pákistán do Indie a Nepálu. Tato roční Cesta na Východ úplně změnila jeho pohled na svět a cestování se stalo osudem. Začal průvodcovat přechody rumunských hor pro Kudrnu, další zkušenosti získal na zájezdech Adventury. Pro Alvarez pracuje již od roku 1998, dlouhá léta vytvářel a průvodcoval zájezdy v Asii. V současné době je majitelem CK Alvarez. Stále aktivně cestuje, připravuje nové zájezdy, chodí po horách, jezdí na kole a plaví se na lodi po řekách a kanálech.