Labská stezka 5 - čtvrtek 1.9.
02.09.2016
Od jara do podzimu, kdykoliv mi to pracovní povinnosti umožní, jezdím do práce na kole. Ráno 22 km z Jeřic do Hradce Králové a odpoledne 22 km z Hradce domů. Část mé cesty vede po nedávno otevřené cyklostezce Hradec Králové - Kuks, která je součástí Labské stezky. Během cest jsem začal přemýšlet, jak asi vypadá zbytek cesty, po které jezdím každý den, ale jen pár kilometrů. Začal jsem si všímat cyklistů s velkými brašnami, které potkávám, s některými se dal do řeči a měl chuť se k nim přidat. A tak se zrodil nápad, projet tuto stezku celou.
V 9.00 odjíždíme z Hitzackeru. Celé město je obehnané novou protipovodňovou stěnou. Němce nedávné povodně na Labi pěkně proškolily a tak neponechávají nic náhodě. Jedeme po levám břehu, tedy na území bývalé NSR. První překvapení je automat na duše a další cyklo nezbytnosti na stezce.
Další zajímavost je bývalý železniční most, končící znenadání v záplavových loukách před Labem. V roce 1945 byl poškozen bombardováním a vzhledem ke vzniku vnitroněmecké hranice nebyl už nikdy obnoven. Dnes jeho torzo u města Domitz připomíná nedávnou existenci dvou německých států.
Najíždíme desítky kilometrů po labských hrázích, mezi loukami, záplavovými oblastmi, vesnicemi. S větrem v zádech frčíme slušné rychlosti. V městečku Schnackenburg je malé Muzeum hranice, kousek za ním i památník pohraničí s několika ploty. Tady se hranice odpojovala od Labe a vedla vnitrozemím, směrem na jih. Obyvatelé Západu mohli až k pohraničním sloupům, na Východě bylo několikakilometrové vnitřní pásmo s mnoha ploty, elektřinou, pásem oranice a písku, pohraničníky se psy a zbraněmi připravenými střílet. Nadávná realita působí dnes naprosto nepřirozeně. Odpoledne přieíjždíme po lávce nejdelšího železničního mostu bývalé NDR do města Wittenberge na pravý břeh. Most se táhne stovky metrů nad travnatými záplavovými oblastni a pak následuje úzké koryto vysychající řeky, u které se povalují krávy. Scenérie jako vystřižená z Indie..
Máme za sebou už 85 km. Na nově zrekonstruovaném nábřeží přístavu si dáváme pauzu. Je pěkně, až moc, a slunce vyzařuje spíš letní, než podzimní paprsky. Město působí velmi opuštěně, rozpadle. Ačkoliv zde v roce 1903 pan Singer založil svou světoznámou továrnu na šicí stroje, válka ho hodně zdevastovala. A počet obyvatel po sjednocení Německa poklesnul z 30 tisíc v roce 1989 na pochých 17 tisíc dnes. Jedeme se podívat na největší věžní hodiny v Německu. Překvapivě nejsou na kostele ani radnici, ale v areálu průmyslového závodu. Zřejmě aby pracující chodili do práce včas.
Zbytek dne zůstáváme na pravém břehu. Městečko Ruhstadt se kromě zámku chlubí svou populací čápů, a nazývá se čapím městem Německa. Letos zde sídlilo 32 párů a na svět přivedly 33 mláďat, což bylo neobvykle málo. Ještě loni bylo mláďat 53. Do Afriky odletěli před pár dny. U každého domu s hnizdem jsou umístěné přehledné tabule, u čapí centrály nalézáme souhrn za celé město.
Poslední část dnešní etapy vede objížďkou po dost frekventované silnici. Do města Havelberg přijíždíme unavení. Máme za sebou 126 km. Během cesty jsem na 10 km opět zapomněl pustit GPS a tak mám naměřeno o to méně. Více než 1000 let staré hansovní město na ostrově není moc zajímavé. Ohromnou cihlovou katedrálu na kopci nad řekou rekonstruují a stejně je už zavřená. Pizzerii vedle našeho ubytování provozuje Ind, což je kombinace, kterou se rozhodneme vyzkoušet a dopadá to skvěle. Mapa trasy a podrobnosti.
Michal Čepek
Poprvé vyrazil do světa v roce 1993, kdy projel stopem celou Evropu. Následoval Izrael, Jordánsko, Egypt a v roce 1996 odjel sám po zemi přes Turecko, Írán, Pákistán do Indie a Nepálu. Tato roční Cesta na Východ úplně změnila jeho pohled na svět a cestování se stalo osudem. Začal průvodcovat přechody rumunských hor pro Kudrnu, další zkušenosti získal na zájezdech Adventury. Pro Alvarez pracuje již od roku 1998, dlouhá léta vytvářel a průvodcoval zájezdy v Asii. V současné době je majitelem CK Alvarez. Stále aktivně cestuje, připravuje nové zájezdy, chodí po horách, jezdí na kole a plaví se na lodi po řekách a kanálech.
