Labská stezka 4 - středa 31.8.
01.09.2016
Od jara do podzimu, kdykoliv mi to pracovní povinnosti umožní, jezdím do práce na kole. Ráno 22 km z Jeřic do Hradce Králové a odpoledne 22 km z Hradce domů. Část mé cesty vede po nedávno otevřené cyklostezce Hradec Králové - Kuks, která je součástí Labské stezky. Během cest jsem začal přemýšlet, jak asi vypadá zbytek cesty, po které jezdím každý den, ale jen pár kilometrů. Začal jsem si všímat cyklistů s velkými brašnami, které potkávám, s některými se dal do řeči a měl chuť se k nim přidat. A tak se zrodil nápad, projet tuto stezku celou.
Mnou neustále vychvalované špunty do uší mi v noci zahránily několik hodin spánku. Po návratu na pokoj po večerním sepisování blogu, jsem nevěřil svým uším. Někdo tam příšerně chrápall.Kamarádi Majkl s Mírou jsou proti tomu tiší spolunocležníci. Poprvé, co je 20 let vozím, špunty nepomohly stoprocentně. Ale únava mě nakonec přemohla, a na rozdíl od Standy, který spal pod tím chrápalem, jsem se vyspal. Ranní odjezd z Hamburku v 8:30 proběhl nad očekávání hladce, mimo velké komunikace a na několika nejasných místech vždy velmi ochotně poradili milí okolojedoucí cyklisté. Za městem vede stezka po asfaltovaných zemědělských cestách, stínem pod stromy. Místy se objeví pár domů či přejedeme silnici.
Okolo převažují louky a pole. K Labi přijíždíme až po 25 kilometrech, ale i tady vede stezka dál od řeky, po nefrekventované místní komunikaci. U města Geesthacht přejíždíme po mostě na jižní břeh. Pod námi jsou zdymadla - jediný plavební stupeň na Labi na území Německa. další je až u nás ve Střekově. Bohužel za mostem to musíme otočit. Drát, který mi prasknul první den jízdy, a který jsem nenechal vyměnit, se mi pomstil. Praskly další dva okolo.a zadní kolo začalo jít do osmičky. Naštestí máme skvělý cykloatlas a cykloprůvodce, oba zminují neméně skvělou opravnu v centru. Jenže tento mechanik je na dovolené. Posílají nás do dalšího servisu, ale i ten je zavřený. Když před ním nerozhodně stojíme, přibrzdí vedle auto a ochotný pán nás posílá do dalšího cykloservisu, o 100 metrů dál. Tam se další ochotný pán ujímá mého kola. Vyměnil mi prasklé dráty, dotáhnul uvolněné a okomentoval je jako velmi mizerné. Vzhledem k tomu, že mi jich za rok prasklo už 12, měl naprostou pravdu. Zaplatil jsem velmi přiměřenýcch 10,50 EUR a spokojený odjížděl. Jen škoda, že jsem si opravu zapomněl vyfotit.
Konečně jedeme dál, po hrázi na levém břehu. Potkáváme spoustu cyklistů, s brašnami i bez. Před městem Lauenburg odbočuje na jih plavební kanál spojující Labe s Mittelkanalem. V Lauenburgu na sever kanál vedoucí do Lubecku k Baltu. Křižovatka vodních cest - ideální místo pro Muzeum říční plavby, které se ve městě nachází. Po mostě se vracíme na severní, tedy pravý břeh. Po stezce kolem frekfentované silnice, přes pár mírných kopečků - prvních na naši cestě, přijíždíme na hranici s bývalou NDR, Checkpoint Harry připomíná malá kontrolní věž.
Sjíždíme dolů do města Boizenburg s cihlovými hrázděnými domy. Odsud tvořilo Labe dalších 95 km hranici rozděleného Německa. Stezka je vedená po hrázi, místy pod ní, po betonovém povrchu. Hráze už nejsou tak vysoké, jako dál po proudu. Stojí tu několik bývalých pozorovacích věží pohraniční stráže NDR. V hraničním pásmu se táhne soustava přírodních rezervací. Kolem Labe jsou písečné pláže, plout po něm na Lodi by muselo být skvělé. Celý den svítí sluníčko a je teplo, vítr fouká z jihovýchodu, přímo proti nám. Táta je už trochu unavený, snažíme se ho vézt za námi v háku.
U města Hitzacker nastupujeme s koly na malý přívoz a plujeme přes řeku. Ta už tady není širší víc než 100 metrů. Na lodi je 7 kolařů a kapitán. Jsme zpátky na "západě", v malebném starém městečku na ostrově. Po 124 kilometrech přijíždíme k příjemnému Schillers Gastehausu. Máme velký pokoj s obrovskou koupelnou s vanou i sprchou. Společenská místnost vypadá spíš jako obývák. Lednice je plná chlazených nápojů. Padáme na gauč a vychutnáváme si zaslouženou odměnu. Mapa trasy a podrobnosti.
Michal Čepek
Poprvé vyrazil do světa v roce 1993, kdy projel stopem celou Evropu. Následoval Izrael, Jordánsko, Egypt a v roce 1996 odjel sám po zemi přes Turecko, Írán, Pákistán do Indie a Nepálu. Tato roční Cesta na Východ úplně změnila jeho pohled na svět a cestování se stalo osudem. Začal průvodcovat přechody rumunských hor pro Kudrnu, další zkušenosti získal na zájezdech Adventury. Pro Alvarez pracuje již od roku 1998, dlouhá léta vytvářel a průvodcoval zájezdy v Asii. V současné době je majitelem CK Alvarez. Stále aktivně cestuje, připravuje nové zájezdy, chodí po horách, jezdí na kole a plaví se na lodi po řekách a kanálech.
