Labská stezka 3 - úterý 30.8.
31.08.2016
Od jara do podzimu, kdykoliv mi to pracovní povinnosti umožní, jezdím do práce na kole. Ráno 22 km z Jeřic do Hradce Králové a odpoledne 22 km z Hradce domů. Část mé cesty vede po nedávno otevřené cyklostezce Hradec Králové - Kuks, která je součástí Labské stezky. Během cest jsem začal přemýšlet, jak asi vypadá zbytek cesty, po které jezdím každý den, ale jen pár kilometrů. Začal jsem si všímat cyklistů s velkými brašnami, které potkávám, s některými se dal do řeči a měl chuť se k nim přidat. A tak se zrodil nápad, projet tuto stezku celou.
Vstáváme v 6:30 a balíme brašny. Na půl osmou máme domluvenou snídani. Z rozhovoru s dalšími dvěma cyklisty se dozvídáme, že jedou též Labskou stezku, jako cíl mají Prahu. Nakládáme brašny na kola a odjíždíme do krásného hansovního městečka Stade. Centrum plné hrázděných domů se teprve probouzí. Zamykáme kola a brouzdáme se liduprázdnými ulicemi. Stade mělo štěstí a uniklo spojeneckému bombardování. Centrum je kompaktní, nerušené moderními stavbami, bez aut. Lodě obchodníků zajížděly kanálem přímo mezi domy. Na náměstí stojí historický dřevěný jeřáb, v jehož útrobách sídlí maličké muzeum. Moc se nám tu líbí, domy jsou udržované v perfektním stavu a velmi odlišné od české městské zástavby. Probíhá prvotní okouzlení německou hrázděnou architekturou.
Z města vyjíždíme po málo frekventované silnici a šlapeme vesničkami obklopenými ovocnými sady. Projíždíme jednou z největších ovocnářských oblasté Německa. Všude okolo jsou jabloňové sady, ale míjíme i třešňovvé či švestkové. Za chvíli jsme u Labe a stezka opět vede mezi hrází a řekou. U Luhe je možné trajektem přejet řeku na severní břeh, ale odplouvá až za hodinu a tak pokračujeme dál.
Mnoho sadařů tady prodává svou úrodu, před domy mají na stole ošatky s jablky a kasičku na vhození peněz. I venkovská stavení jsou stylová, mají doškové střechy a působí velmi upraveně. Nikde není nic zanedbané, vše je s láskou opečovávané. Vítr dnes tolik nefouká, stále ho máme v zádech, cesta nám ubíhá.
Před dvanáctou přijíždíme akorát včas v Cranzu k přívozu na druhý břeh do Blankenese. Vyplouvá za pár minut. Slouží jen pěším a cyklistům. Plavíme se klikatě mezi mělčinami, které jsou teď při odlivu nad vodou. Za zátokou je vidět opravárenský závod Airbusu, parkuje tam spousta A380. Na přívozu platí už městský tarif, osoba za 2,20 EUR, kolo 1,50. Za 20 minut jsme na druhém břehu. Blankenese je v podstatě předměstí Hamburku. Cyklostezka vede přímo kolem Labe, nad ním jsou luxusní domy ve svahu. Po nekonečné rovině první zvlnění terénu.Místy jsou tu písečné pláže a v dáli vidíme obrovské jeřáby přístavu.
Znenadání slyšíme ohromný rachot a přímo nad hlavami nám velmi nízko přeletí ohromný stroj A380 a přistane na jižním břehu. Na půl kilometru se široká stezka pro pěší a cyklisty mění na úzkou uličku mezi domy a zahradami. Kolo je tady nutné tlačit. Místy kousek ilegálně popojedeme po vzoru místních, ale po nadávkách chodců raději kola tlačíme. Jsme v Hamburku. Zastavujeme u rybí tržnice, ve stánku si dávám k obědu skvělou rybu. Bydlíme přímo v centru, ve svahu nad přístavem v cyklistům přátelském Jugendherbergu s fantastickým výhledem. Vše, včetně kolárny, je na kartu, Pokoj šestilůžkový, zato s koupelnou a záchodem. Povlečení opět fasujeme na recepci a povléknout si musíme sami. Začínám si pomalu zvykat. Dnešní trasa byla záměrně krátká a zbytek odpoledne je vyhrazený na prohlídku města. Scházíme pár kroků dolu do přístavu vyhlídkových plaveb. Vedle je technický unikát. Tunel pod Labem, dlouhý skoro 500 m, z počátku 20 století, do kterého se dopravují auta, cyklisté i pěší výtahy. Plavební dráha má hloubku 12 metrů a pod ní vedou dva jednosměrné tubusy. Jeden z nich prochází opravou a tak je provoz aut pouze jednosměrný.
Procházíme na druhou stranu, vyjíždíme nahoru, a kocháme se pohledem na Hamburk z jižního břehu. Dolů jedme výtahem s dvěma auty. Z přístavu míříme ke kostelu Sv. Michaelise, a stoupáme na víc než 100 metrů výsokou věž s panoramatickým výhledem na celé město. Já se Standou si to dáme po schodech, když jsme najeli tak málo kilometrů na kolech, táta raději výtahem. Je už trochu unavený a od kostela se vrací na ubytování. Se Standou pokračujeme k další místní pamětihodnosti, na kterou se moc těším. Několikapatrové cihlové sklady zboží hansovních obchodníků - Speicharstadt, loni zapsané na seznam památek UNESCO. Sklady jsou z jedné strany lemovány kanálem, z druhé kolem nich vede ulice. Zboží přeložili z velkých lodí na menší čluny, kterými ho dovezli ke skladům. Tam ho pomocí kladek vytáhli rovnou do skladu. Na druhé straně bylo možné zboží spustit k nakládacím rampám, naložit na vozy a rozvést k zákazníkům. Dnes je zde muzeum, divadlo a neuvěřitelné množství obchodníků s koberci.
Po návratu do hostlu se z terasy, kde večeříme, naskytne neočekávaný pohled na obrovskou loď Queen Mary 2 vyplouvající z přístavu. Večer jdeme ochutnat atmosféru nočního života na Reeperbahn strasse, ale zcela jednoznačně tady převažují turistické skupiny. Ujeli jsme jen 46 km a nachodili asi 10, síly šetříme na zítra. Mapa trasy a podrobnosti.
Michal Čepek
Poprvé vyrazil do světa v roce 1993, kdy projel stopem celou Evropu. Následoval Izrael, Jordánsko, Egypt a v roce 1996 odjel sám po zemi přes Turecko, Írán, Pákistán do Indie a Nepálu. Tato roční Cesta na Východ úplně změnila jeho pohled na svět a cestování se stalo osudem. Začal průvodcovat přechody rumunských hor pro Kudrnu, další zkušenosti získal na zájezdech Adventury. Pro Alvarez pracuje již od roku 1998, dlouhá léta vytvářel a průvodcoval zájezdy v Asii. V současné době je majitelem CK Alvarez. Stále aktivně cestuje, připravuje nové zájezdy, chodí po horách, jezdí na kole a plaví se na lodi po řekách a kanálech.
