Labská stezka 1 - neděle 28.8.
28.08.2016
Od jara do podzimu, kdykoliv mi to pracovní povinnosti umožní, jezdím do práce na kole. Ráno 22 km z Jeřic do Hradce Králové a odpoledne 22 km z Hradce domů. Část mé cesty vede po nedávno otevřené cyklostezce Hradec Králové - Kuks, která je součástí Labské stezky. Během cest jsem začal přemýšlet, jak asi vypadá zbytek cesty, po které jezdím každý den, ale jen pár kilometrů. Začal jsem si všímat cyklistů s velkými brašnami, které potkávám, s některými se dal do řeči a měl chuť se k nim přidat. A tak se zrodil nápad, projet tuto stezku celou.
V sobotu jsme odpoledne vyrazili z Jeřic. Jak jinak než na kole. V Hradci Králové jsme nastoupili na vlak do Prahy a přes noc spali v Praze, abychom stihli brzký ranní odjezd. Vstáváme v pět a opuštěnými ulicemi rozednívající se Prahy jedeme na hlavní nádraží.
Vlakem EC 178 Alois Negrelli do Berlína cestuje velmi málo lidí. S kolem jsme tam sami. Míst spousta, čisté toalety, jídelní vůz, wifi. Ta bohužel za Německými hranicemi přestává fungovat. V Berlíně jsme načas, před jedenáctou. Nádraží je obrovské, v 5 patrech, do kříže. Pod zemí jezdí vlaky v severojižním směru, v nejvyšším nadzemním patře východozápadním. 3 poschodí mezi tím jsou obchodní galerie a food court.
Do centra je to jen kousek a tak vyrážíme na okružní jízdu. Hned za řekou Sprévou, přes kterou vede most pro pěší a cyklisty, je budova Bundestagu. Je neděle, probíhají exkurze. Hned vedle je budova Reichstagu, nejvíc asi známá z fotky rudoarmějce, který na jeho střeše vyvěšuje sovětskou vlajku nad hroutícím se Berlínem. Dnes jsou všude okolo davy turistů, hlavně čínských.
Pokračujeme k Brandenburgské bráně, k vysílači na Alexanderplatz, Checkpointu Charlie, kde byl hraniční přechod z Východního do Západního Berlína, a okolo části Berlínské zdi, která zůstala stát jako památník, zpět na nádraží. Náš další vlak IRE4278 odjíždí v 13:28 a je pěkně narvaný. Na místech pro kola jsou velké kufry a kočárek. Chvíli trvá, než se podaří kola dostat do vlaku. Všechna místa jsou rezervovaná, kufry a kočárek musí pryč. Naštěstí máme i rezervace na místa. Je vedro a staré vagony jsou rozpálené, bez klimatizace. Jako mezi Hradcem a Prahou. Při posledním přestupu v Hamburku Harburgu přichází průtrž s kroupami. Lije tak strašně, že se lidem z haly nechcee ani na perón. Vlak do Cuxhavnu má kvůli tomu zpoždění. Před šestou jsme na konečné, nasedáme na kola a jedeme asi 12 km po cyklostezce na ubytování u moře, v městečku Dunhen.
Míjíme maják Kugelbake, který označuje ústí Labe do Severního moře. Zítra bude právě tady začínat naše putování proti proudu řeky do Krkonoš. Jdeme se ještě na chvíli projít k pláži, kde neuvěřitelně silně fouká. Všude jsou proutěná či dřevěná místní zevlovadla. Všechna zavřená. Lze si je pronajmout na den, týden, měsíc či dokonce sezonu. Jako kabinky u nás na historické plovárně na Dachovech. Studený vítr nás ale brzy zahání zpět na ubytování. Tak snad nám bude zítra foukat do zad.
Michal Čepek
Poprvé vyrazil do světa v roce 1993, kdy projel stopem celou Evropu. Následoval Izrael, Jordánsko, Egypt a v roce 1996 odjel sám po zemi přes Turecko, Írán, Pákistán do Indie a Nepálu. Tato roční Cesta na Východ úplně změnila jeho pohled na svět a cestování se stalo osudem. Začal průvodcovat přechody rumunských hor pro Kudrnu, další zkušenosti získal na zájezdech Adventury. Pro Alvarez pracuje již od roku 1998, dlouhá léta vytvářel a průvodcoval zájezdy v Asii. V současné době je majitelem CK Alvarez. Stále aktivně cestuje, připravuje nové zájezdy, chodí po horách, jezdí na kole a plaví se na lodi po řekách a kanálech.
