Fotoreportáž z letního Vietnamu
25.08.2016
Na sklonku července se skupinka klientů CK Alvarez vydala na cestu do Vietnamu a Kambodži. I když bývá léto kvůli častým dešťům označováno za nejméně vhodnou dobu pro návštěvu těchto zemí, naše zkušenost to nepotvrdila a zájezd překonal očekávání. Přinášíme Vám několik fotografií z průběhu tohoto zájezdu.
První z několika vrcholů zájezdu byla plavba lodí po Dračí zátoce (Halong Bay). Toto místo je jedním z mála, která byla hned dvakrát zapsána organizací UNESCO na seznam světového dědictví. Poprvé tomu bylo roku 1994, kdy se zátoka na seznam dostala pro svoji estetickou hodnotu, o šest let později pak přibyl zápis díky geologickému a geomorfologickému významu oblasti.
Plavba na lodi byla příjemná.
A výhledy stály za to..
Kromě krápníkové jeskyně jsme navštívili i perlovou farmu.
Únava se při cestě zpět do Hanoje projevila.
V následujících dnech jsme si prohlédli krásná historická města Hua a Hoi An. V Nha Trangu jsme pak kromě odpočinku u moře stihli také navštívit čamské věže Po Nagar.
V Phnompenhu nás zastihl monzunový déšť při prohlídce Královského paláce, o to důkladněji jsme si prohlédli jeho interiéry.
Tečkou za kambodžským programem byla návštěva komplexu chrámů Angkoru, včetně toho největšího – Angkor Watu.
Vynechat jsme nemohli ani rozsáhlé basreliéfy.
A řadu dalších chrámů.
Velkým zážitkem bylo i prodloužení zájezdu v Hong Kongu a Macau. Atomsféra moderního velkoměsta znamenala po příjezdu z jedné z nejchudších zemí Asie velkou změnu.
Mnohé pak překvapilo svým půvabem Makao, které je sice domovem největších kasín světa (v tom největším dokonce najdete kopii Benátek a zapomenete, že se nacházíte uvnitř budovy),
ale také zde můžete pozorovat pozůstatky portugalské kolonizace.
A i proto, že nám na zájezdu chutnalo a ani žízní jsme v letním vedru netrpěli, budeme mít na letní Vietnam a Kambodžu nejlepší vzpomínky.
Ing. Pavel Kladivo
Pavel vystudoval mezinárodní vztahy na Vysoké škole ekonomické v Praze, ale už během tohoto studia absolvoval několikaměsíční pobyty na Novém Zélandu, Tchaj-wanu, či Šrí Lance. Na Tchaj-wan se pak vrátil, věnoval se zde studiu čínštiny a mezinárodních vztahů a k tomu pracoval v cestovní kanceláři. Mezitím však stihl stopem, vlakem či na kole projet desítky evropských zemí, kus Austrálie, většinu států jihovýchodní, východní a jižní Asie i Transsibiřskou magistrálu. Na svých cestách obvykle podléhá své slabosti pro historická muzea a vysoké hory.
