Podzimní fotkobraní 2015

21.09.2015 napsal Jaromír Červenka

---

Letošní léto bylo dlouhé a víceméně žhavé. Alespoň pokud jde o venkovní teploty. Kalendář se už nicméně neúprosně posouvá směrem k podzimu, a tak krom jiných sklizní nadešla též doba potěžkat, prosít, a konečně pak i vyhodnotit vaše fotografické úlovky posbírané během letošních zájezdů uskutečněných pod křídly Alvarezu. Ještě dřív než ale ukojím vaši zvědavost - kdo, co, jak a proč vyhrál zmíněné foto-soutěžení - poprosím (jistě) již nedočkavé vítěze, aby se zatím nedrali na stupínky ověnčené slávou a projevili trochu té trpělivosti. Chci totiž napsat pár slov k soutěži jako takové...

Setkáváme se již potřetí za sebou, takže mluvit o tradici je vlastně celkem na místě. Svět se zdánlivě zmenšuje, ať už díky rychlejší a komplexnější dopravě, změti informací produkovaných všudypřítomnými médii či na základě osobních zkušeností, jichž lze nabýt rok od roku čím dál více. Ne každý má ovšem odvahu vypravit se sám až kamsi do vzdálených končin, většina si naopak ráda nechá poradit a pod záštitou zkušených a ostřílených průvodců potom brázdí destinace, kam by se jinak samostatně nikdy nedostala. A to je moc dobře. Fenomén poznání je totiž pouze jeden - ať už jej získáváte jen sami za sebe nebo v partě uprostřed přátel. Díky cestovkám, jakou je i náš Alvarez, to není nic zas až tak složitého. Stačí zkrátka chtít!

Ale k věci - je pro mne nemalou záhadou, proč právě letos, kdy se zrealizovalo tak velké množství zájezdů do všech světa stran, mnozí z vás neposlali své foto-příspěvky. Že by lidé na cestách přestávali fotit, tomu nevěřím. A témat k zachycení je přece tolik - v případě exotických oblastí to pak jistě platí dvojnásob. Odpověď mi uniká, ale moje pocity nejsou důležité. Jde o to, že možnost sebeprezentace na oficiálních stránkách Alvarezu a především pak řada opravdu hodnotných cen stojí jistě za tu trochu námahy.

A navíc, i když ne každý je rozeným bojovníkem, je přece dobré poprat se na poli cti s ostatními soupeři, změřit síly, prožít chvilky napětí a posléze pak i potěšit oko a pogratulovat těm, co díky svým krásným obrazům dosáhli až na vítězný piedestal. Nemluvě o možnosti poklevetit si - a ruku na srdce - i si někdy tak trochu zapomlouvat, když se nám něco z produkce těch druhých nezdá či se ta děsná porota dotkne svým podivným vkusem a nepochopením našeho tolik citlivého ega.

Co tím vším chtěl vlastně básník říci?

Je to jednoduché - příště buďte prosím o drtek odvážnější, pilnější a důslednější, ať některé z připravených cen i libých pocitů mají šanci přistát i ve vaší pomyslné schránce. Pro ty, kteří účast v soutěži vrchovatě naplnili a poslali své práce (byť občas patřící spíše do lůna rodinných alb), pak samozřejmě platí velký dík, jakož i srdečné pozvání pro ročníky příští...

Nutno říct, že i když bylo letos fotek méně, kvalitní materiál se mezi nimi bezesporu našel. I díky tomu se porotci nějakou dobu po večerech vzájemně přetahovali o finální pořadí jednotlivých snímků.

A jak to tedy nakonec dopadlo?

V řadě pátým oceněným kouskem je fotka „India - Monkey checks Omkareshwar's Way“ - lokalitu záběru, tedy Omkareshwar, důvěrně znám. Fotografie ale v kouzelné zkratce postihuje harmonii tamního prostředí - rovnováhu a také klid zmíněného místa (jen ten rámeček je tam trochu nadbytečný). Takže - díky za oživené vzpomínky...

Čtvrté místo drží „Tíha oběti“, je to opravdový obraz s dějem, jenž si klidně můžeme i domýšlet. Díky ostrým barvám pozadí působí trochu jako vystřižený z komiksu (doufám, že zde příliš nepracoval fotoshop). Ale líbí se mi téma i výrazy obou protagonistů (pro příště jen prosím narovnat horizont, rozdíl pak bude obrovský).

 

A máme tu stupínek pro třetího v pořadí...

Fotka má název „Život I.“ a dětská tvář ze Srí Lanky vypovídá sama za sebe. Oceňuji barvy, úhel sklonu aparátu i čistotu snímku. I když děti bývají právě na cestách světem více než vděčnými objekty fotografování, málokdy jsou obrázky skutečně vyvedené. Všichni jistě víte, o čem je řeč. Tato fotka ovšem svůj půvab dozajista má a medaili si tak určitě zaslouží.

 

Stříbro sice není zlato, nicméně druhá příčka jistě stojí za oslavu. Obzvlášť proto, že tahle fotočka zastupuje v soutěži jako jediná náročnou černobílou disciplínu. Sázet na barvu za každou cenu totiž není vždy jasnou zárukou úspěchu. Jde-li o portrét - platí to pak téměř jistě... Tenhle snímek má ovšem svou kvalitu bez ohledu na barvu či nebarvu. Téma, výraz, mimika, detail ruky i kompozice - vše je v pořádku. „Převozník“ je zkrátka paní Fotografie. A já dělám uctivé pukrle.

 

Nu, a jsme na konci - nebo vlastně na začátku!

Za hlaholu zvonců a řinčení řehtaček vyhlašujeme absolutního vítěze soutěže pro rok 2015, snímek „Síla víry“!

Kdo nezakusil na vlastní kůži svátky Holí, jakoby snad ani nežil. Výraz "na vlastní kůži" myslím tentokrát doslova - to, co se totiž každoročně odehrává v ulicích hinduistických měst, je zábava ale zároveň i riziko v jednom obřím, hlasitém a hlavně nekonečně barevném balení. Ale jak všichni dobře víme - právě o tom opravdové zážitky jsou. Holí jsou ale zároveň i rájem pro fotografy (pokud mají dost kuráže a dobré reflexy). Mimochodem - autor vítězného obrázku dal do soutěže původně dokonce snímky dva (soudím tak podle jeho výrazného rukopisu), oba po všech stránkách kvalitní a s maximální vypovídací hodnotou. Bylo to těžké rozhodování, nakonec ale vyhrál ten, dle mého názoru, dramatičtější. Jde tu ovšem o zachycení veskrze pozitivních emocí - zkrátka žádná krev či násilí. Barevně (jak taky jinak, že?) velmi vyvedené, přirozeně rozpohybované, kompozičně čisté a k dovršení všeho je zadní plán obrazu tvořen sbíhavou perspektivou lichoběžníků. Krásná práce, všechna čest!

Tak, to bychom tedy měli...

Opravdu věřím, že se vám porotou vybrané fotky budou líbit - a byť zrovna to vaše dílo nezískalo protentokrát žádné ocenění, stačili jste si alespoň v čase před vyhlášením výsledků užít trochu toho nefalšovaného napětí. Snad to popožene i kdesi v útrobách skrytou touhu vyhrát v příštím kole. Nebo se alespoň ukázat před přáteli a podělit se tak o prožitou radost. Jakákoliv motivace je přínosem - ostatně podobné je to přece i s cestováním.

Takže vás na závěr prosím - objevujte dosud nepoznané a glosujte svět pomocí svých foto-prací.

Přeju dobré světlo, jakož i vševidoucí fotografické oko...

Váš --- jmč

 

---