Fotosoutěž 2014

11.08.2014 napsal Jaromír Červenka


Cílová páska je protržena a supění soutěžících zvolna doznívá… Pot sice ještě skapává z pórů těch snaživých, ale je to pot mírumilovný, vyvěrající z čestné soutěže – pot, v němž díkybohu není ani stopa po (v zášti) prolité krvi. Fotosoutěž 2014

Některé z fotografií teď září na pomyslné zdi vítězství, jiné zůstaly těsně před zavěšením, sice už zarámovány, nicméně ke škodě jejich tvůrců, pouze a jen opřeny dole, u paty stěny, jež reprezentuje onen tolik kýžený a průkazný úspěch. Jsou tu ovšem i fotky, které by měly raději zůstat pouhopouhou soukromou radostí každého jednotlivého fotografa. Mluvím o několika přesvědčivě NEvyvedených snímcích. Ty se snad opravdu nemohou líbit ani těm, kteří je skrze své nevinné foto-stroje přivedli k životu. Je to balast nad balast – snad jen jakýsi recesistní test soudnosti, jak nás – kteří jsme se nashromážděnými materiály zodpovědně probírali - tak i všech ostatních, tedy diváků, jejichž oči byly donuceny BÝT PŘI TOM.

Ale, věnujme se raději té části produkce, jež skutečně způsobila příjemné šimrání v brzlíku, či v jiné části těla, každého jednotlivého porotce.

Ano – fotosoutěž 2014 pořádaná cestovní kanceláří Alvarez, jakož i sponzory, kteří přispěli skvělými cenami pro letošní laureáty - má v tuto chvíli své definitivní vítěze.

Jak jistě víte, už během loňského ročníku jsme zavedli status čestného uznání, jinak řečeno – přidělování bramborového metálu. To vše, hlavně proto, že od vás došlo mnoho kvalitních snímků, které si zaslouží být alespoň symbolicky oceněny nad základní počet tří klasických vítězných míst. A protože se porota přela a přela, vzešly nakonec z letošní soutěže ony „bramborovky“ hned dvě.

Takže – k věci…

O místo čtvrté, oceněné čestným uznáním se tedy (bez rozdílu věku, náboženství i pohlaví) dělí fotografie č. 236 ulovená na indonéské Jávě a snímek č. 221 s názvem SMUTEK, z exotického Zanzibaru.

CHUDÍ, ALE ŠŤASTNÍ, fotka plnokrevná a přitom nevtíravá, barevně vyvážená a pro mne osobně - s velice přirozeným výrazem. A je v ní humor, což mimochodem velice oceňuji.

Chudí ale šťastní ... - ostrov Jáva (Indonésie, Iva Bečvářová)

Naopak – SMUTEK - je snímkem vážným, fotograficky dobře zvládnutým, s pěknou promyšlenou kompozicí a přesahem. Je za ním skryt možný příběh, jenž si každý z nás může domýšlet zcela po svém. Barevně střídmý a netoužící prvoplánově škemrat o pozornost. Takhle se má fotit!

Smutek (Zanzibar, Ondřej Fabián)

Místo třetí, bronzové, vyjadřuje čistou krystalickou radost z přítomnosti. Trojice dívek na snímku č. 289, jakoby si právě vyprávěla o nějakém tajemství, jež všechny tři spojuje. O zážitcích, láskách, trapasech – zkrátka o věcech sice pomíjivých, nicméně příslušejících právě (a pouze) tomuto věku. Pěkná kompozice i světlé geometrické pozadí, které vzniklo nejspíš šťastnou náhodou, snímku z výtvarného hlediska velice pomáhají. Gratuluji tvůrci.

posvátná koupel - Váránasí - Ganga (Indie, Václav Vašák)

A teď – stupínek druhý...

Byly dlouhé debaty, zda ano, či ne, a pokud ano – kam snímek číslo 341 v defilé vítězů zařadit. Já měl jasno, líbí se mi od prvního momentu, kdy jsem celý soubor prací prohlížel. Pravda – tahle zobrazení „Oka Božího“ ponesou už provždy stopu inspirace jednou veleznámou (a krásnou) fotografií Honzy Šibíka. A jistě i mnoha dalších, které vznikly ještě mnohem a mnohem dříve. Což ovšem ani v nejmenším neubírá snímku SAN JUAN CHALULA na kouzlu. Spíš naopak! Centrální figura stojí v prostoru, jakoby ji někdo objednal, aby zdůraznil směr dopadajícího světelného paprsku. Možná, že při zvětšení do formátu 50x60, či dokonce větších, by fotka nebyla tolik efektní, ale to zde neposuzujeme. I tady je přítomen příběh, cosi tajemného, či duchovního, ať už ve smyslu sakrálním, nebo jen čistě životném. Chválím autora především za pohotovost stisku spouště v pravý moment, a pokud při focení dokonce i měřil – že měřil správně.

San Juan Chalula (Mexiko, Milan Pilný)

…Dětská trumpetka, varhany, kviknutí selete i sólo pro bicí orchestr – to vše ať zazní, neb chvíle ta, dotýkající se hvězd, stojí teď přímo před námi.

Stupeň nejvyšší – místo prvé, zlatá placka, z bobkového listu stočený věnec – tohle všechno požala fotografie se šťastným číslem 219…!

Snímek – S KOŤETEM – opět ze Zanzibarských luhů a hájů (že by stejný foto-artista, napadá mi???), je brilantní prací. Ano – jde v podstatě o momentku, nicméně v pravý čas ulovenou. Minimum barevných tónů, pěkné světlo, modelace i výraz dítěte včetně nenuceného gesta. Skoro, jakoby je fotograf vůbec nevyváděl z míry. Pěkné kouzlo, žádná stylizace. Kotě určitě nepózovalo za peníze, ani za misku mléka, i ono působí ledabyle. A pasuje. Jak řiť na hrnec (dámy snad prominou)! Je to vlastně obraz nenucenosti.

Nebo – ještě lépe: Je to OBRAZ. A punktum!

S kotětem (Zanzibar, Ondřej Fabián)

Třesu rukou vítězi (ženě, muži, či děcku), tak toto se fakt vyvedlo, přátelé. Zde se porota shodla jednomyslně…

Jsme na konci - bonbóny jsou rozdány, pytlík s cenami zeje prázdnotou, a pokud jde o soutěž roku 2014, na pódiu už se zvolna začíná stmívat. No co, alespoň nebudou tolik vidět slzy lítosti, či dokonce vzteku – ambice a zklamání musí přece vždy tryskat na povrch. Ale nechte své emoce svobodně vyvanout, zatněte zuby a vytyčte si pro příští období nový cíl – dodat sadu těch nejlepších a nejzajímavějších obrázků, jaké kdy svět vůbec viděl. Alvarez vás ve štychu nenechá, určitě totiž bude nějaké to další soutěžní repete.

To si teda pište!


Jaromír Červenka

Nezávislý novinář, fotograf a cestovatel, milovník krásných knih a bývalý pražský antikvář, který během života prošel mnoha manuálními profesemi a cestou potkal (jak jinak) řadu více než zajímavých osobností. Nejspíš i díky tomu získal inspiraci a touhu k poznávání nových míst. Po dlouhé vynucené předrevoluční pauze se mohl konečně znovu vydat na cesty - tentokrát jasným směrem - do Asie. Právě tady pak našel i spoustu odpovědí na stále se vracející otázky a mohl se zblízka dotknout podstaty mnoha exotických obyčejů i prastarých místních tradic. Autor se dlouhodobě zabývá barevnou ale i č/b fotografií, publikuje v řadě časopisů, vydává cestopisnou literaturu i beletrii - nicméně nejraději tráví čas psaním knížek a naukových textů pro děti. V současnosti už má na kontě víc, jak dvě desítky titulů…

Jiřina Slabá 31.08.2014

Dobrý den, chtěla bych jen říct, že at je snímek SAN JUAN CHALULA sebehezčí, tak mě strašně naštval jeho autor, protože v tomto kostele je přísný zákaz fotografování (alespon v roce 2012, kdy jsem tam byla, tento zákaz platil). A já si myslím, že bychom měli ctít místní kulturu at přijedeme kamkoliv, jsme tam cizinci a měli bychom být vděčni za to, že můžeme alespon vidět a uchovat si ve své duši tu nádhernou atmosféru. Zdravím J.Slabá

Alvarez s.r.o. 2017
designed by Humlnet Creative