Tváří v tvář objektivu

07.07.2014 napsal Jaromír Červenka

---

Jako by ve vzduchu bylo ještě slyšet šustivý zvuk předávaných školních vysvědčení, neklamný znak skutečného začátku prázdnin, a tedy i výprav do mnohdy nevyšlapaných teritorií. Dnes, kdy většina lidí nedá během dovolených bez fotoaparátu ani ránu, je tak skoro stoprocentní, že se vám nějaké ty obrázky z léta, chtě-nechtě, nashromáždí.

Aby umožnila vašim foto-úlovkům cestu na světlo boží, do kolbiště, kde se mohou čestně utkat s ostatními pracemi řady dalších nadšenců, či jen příležitostných fotografů - vyhlašuje pro letošek cestovka Alvarez v pořadí druhý ročník své fotografické soutěže. Ten první měl nečekaný ohlas - sešla se tu totiž pěkná řádka zajímavých záběrů, přičemž ty nejlepší z nich byly po zásluze potrestány přislíbenými odměnami. To už je ovšem hluboká minulost…

Právě teď se všem, kteří si chtějí zasoutěžit, nebo jen představit veřejnosti svou letní tvorbu, otevírají nové šance. A protože do stejné řeky dvakrát nevstoupíš, máme připraveno nové (velké) téma – TVÁŘE.

Lidské tváře tak jsou trochu jako mapy, především pak ty, popsané věkem… Nemusíme je hledat jen v exotických krajích, těch navýsost zajímavých je i kolem nás dost a dost. Stačí se jen pořádně rozhlížet. Možná vám to připadá snadné – vezmete aparát, vyberete si objekt, chvilku manévrujete a snažíte se při focení nezakopnout – a pak už jen stisknete spoušť. V podstatě to nějak takhle opravdu funguje, jenže (jak všichni dobře víme), fotky by měly mít duši, nebo alespoň malou dušičku. A ty portrétní obzvlášť! Takže – jak já to vidím – nejlepší cestou je, pokud možno, vždy navázat kontakt. Cosi, co vzbudí v objektu vašeho zájmu důvěru a dovolí vám uvidět fotografovanou tvář opravdu zblízka. A možná i jaksi tak trochu zevnitř… Fotka je především o výrazu, ať už nám před objektivem stojí někdo blízký, nebo třeba rozdováděný lidojed z toho nejzapadlejšího kousku světa.

Do kategorie portrétů ovšem patří i ty hbité fotky, často bleskové záznamy momentálních dějů, kde tvář vypovídá o emocích, ať už radostných, či těch tragických. I tady platí věta o nutném propojení toho, kdo zaznamenává onu událost, o vnímání patřičných souvislostí. Bez alespoň minimální míry empatie bývají totiž fotografie jen pouhým stínem dění samotného. Nenechte se mýlit - obrázek tváře v pohybu, často ne zcela ostrý, vyjadřující ovšem svým výrazem naplno atmosféru, tedy to oč právě běží a co se odehrává kdesi pod povrchem – můžeme klidně považovat za plnohodnotný snímek. Jistá omezení tu ale přece jen existují, myslím tím základní znalost práce s fotoaparátem. Protože – ne každá lehce mázlá fotka je tím pravým uměleckým dílem!

Léto je před námi, a jistě také cesty do různých míst světa – foťte a užívejte si toho neopakovatelného pocitu, kdy stisknutím foto-spouště zachytíte ten, či onen, zajímavý moment vaší dovolené. Ale hlavně se pozorně dívejte kolem sebe. Fotografování, ani fotografie, by totiž neměly v nejmenším suplovat samotné zážitky - nicméně po čase zcela určitě poslouží, jako výtečný spouštěč vzpomínek.

Takže – pěkný letní čas s příslibem slunce, nekonečného ráchání ve slané i sladké vodě, …a samozřejmě také odměn, už od teď netrpělivě vyhlížejících ty nejlepší z nejlepších.

Těším se, až stanu tváří v tvář, tvářím vašich fotografií tváří, a přeji - jak jinak - než: “Dobré světlo“…

---