Perly Indického oceánu (1)
23.06.2014
Na ostrov Mauricius přilétáme nočním letem se společností Emirates. Vítá nás nové, moderní letiště, kde však po průchodu do tranzitního prostoru zůstáváme úplně sami. Kamsi se vytratil i personál a tak se není koho zeptat, kdy bude odlétat náš další let na sousední ostrov Réunion, který má údajně zpoždění.
Vzhledem k prázdnotě letiště spekulujeme o možném zrušení letu, na informační ceduli není náš let vůbec uveden. A v nástupní bráně, kam nás poslali imigrační úřadové, krom naši 16ti členné skupiny nikdo další není. Po pár minutách se naštěstí objevuje posádka spolu s odbavovacím personálem a my nastupujeme do sedmdesátimístného letadla ATR společnosti Air Mauritius spolu se třemi místními pasažéry. Připadáme si jak na palubě privatjet, každý máme dvě dvousedačky a úžasný výhled z okének na obou stranách. Vzlet nad zátokou Blue Bay obklopenou korálovým útesem a okolo poloostrova Le Morne, čnějícího do oceánu směrem k naší konečné destinaci, ostrovu Réunion, je nezapomenutelný.
Z Evropské unie jsme po spoustě hodin letu zpět v EU. Réunion, francouzský zámořský departement a zároveň ostrov na jižní polokouli v Indickém oceánu, ležící východně od Madagaskaru, má zvláštní statut „nejvzdálenějšího regionu“ EU. A to přináší spoustu výhod. Dva mikrobusy z půjčovny řídíme spolu s průvodkyní Sylvou s českým řidičákem a telefonujeme v rámci eurotarifu za pár korun. A to vše vzdáleni zhruba 9 000 km od Prahy, či Paříže. Další velkou výhodou je jen nepatrný časový posun.
Náš hotýlek v centru hlavního města Saint-Denis je příjemný a pohodlný, sprcha a místní pivo Bourbon, přezdívané Dodo, po námořníky vyhubeném velkém tučném ptáku, osvěží po dlouhé cestě. Pěšky vyrážíme na prohlídku koloniálního centra. V podvečer dojdeme k parku na mořském pobřeží, kde se schází místní a hrají šachy či pétanque. Zahrádky místních občerstvoven lákají na skvělé kreolské jídlo za pár euro.
Následující den stoupáme nekonečnými serpentýnami na vyhlídku Maido. Ta leží na okraji Cirque de Mafate, jedné ze tří obrovských sopečných kalder, zabírajících větší část ostrova. Réunion je totiž sopečný ostrov pokrytý horami, které se tyčí od mořského pobřeží až do výšky přesahující tři tisíce metrů. Najít zde dostatečně velkou rovnou plochu je problém, skoro vše je ve svahu. Příroda byla k Réunionu velmi štědrá a obdarovala ho nesmírně krásnými horskými scenériemi, vytvořenými především vulkanickou činností. Velkou část jižní části ostrova zabírá činná sopka Piton de la Fournaise. Ale nepředbíhejme, stále jsme na vyhlídce Maido a pohled dovnitř Mafate, kaldery kam nevede žádná silnice, je čarokrásný. Pozorujeme vzdálené vesničky, založené před staletími uprchlými otroky. Mezi nimi se vinou úzké stezky pro pěší, často přes hluboká údolí či vysoké hřebeny. Nepřístupnost oblasti zaručovala bývalým otrokům svobodu, zároveň ale znamená izolaci. Sledujeme helikoptéry svážející děti do školy, které tyto kreolské osady zároveň i zásobují. Ráj pro všechny trekaře, pomyslím si. Průrvou na druhé straně kaldery je vidět až na mořské pobřeží na opačné straně ostrova, vzdálené 60 km. Odpoledne se koupeme o 2 000 metrů níže, na pláži v Boucan Canot. Tropické moře je průzračně čisté a teplé, pivo Dodo studené a osvěžující.
Michal Čepek
Poprvé vyrazil do světa v roce 1993, kdy projel stopem celou Evropu. Následoval Izrael, Jordánsko, Egypt a v roce 1996 odjel sám po zemi přes Turecko, Írán, Pákistán do Indie a Nepálu. Tato roční Cesta na Východ úplně změnila jeho pohled na svět a cestování se stalo osudem. Začal průvodcovat přechody rumunských hor pro Kudrnu, další zkušenosti získal na zájezdech Adventury. Pro Alvarez pracuje již od roku 1998, dlouhá léta vytvářel a průvodcoval zájezdy v Asii. V současné době je majitelem CK Alvarez. Stále aktivně cestuje, připravuje nové zájezdy, chodí po horách, jezdí na kole a plaví se na lodi po řekách a kanálech.
