Barma - krása s pachutí bolesti, díl 2. PRVNÍ „BARMSKÉ DNY“

07.05.2014 napsal Jaromír Červenka

---

Kdesi jsem četl výstižnou charakteristiku, názorně vykreslující rozporuplnost Barmy: „…Muži tu chodí v sukních, ženy kouří obrovské doutníky, ve vládě sedí místo poslanců hvězdáři a generálové, a ačkoliv na jejím území leží jedno z největších ložisek zlata a drahých kamenů, žijí zdejší obyvatelé v chudobě. A co víc - přesto, že drtivá většina z 50 miliónů Barmánců vyznává mírumilovný buddhismus, místní mocenské složky jim vládnou tvrdou rukou.“

Zkrátka, země plná protikladů!

A je to tady… Sotva slabá hodinka letu na trase Bangkok – Yangon nás dělí od kýženého cíle. Dřív, než se v nevelkém letadle společnosti Air Asia stačíme pořádně uvelebit, objevují se dole pod námi první náznaky typické barmské krajiny – velké plochy lesů a lesknoucí se hladiny rýžovišť. Přistáváme na letišti Yangon International Airport, v části využívané výlučně pro mezinárodní lety. Před pár lety dokončený terminál působí zvenčí dojmem mauzolea, tenhle pocit ještě umocňuje prázdnota uvnitř stavby - krom několika vojáků a policistů kontrolujících příchozí, jakoby tu vše zůstávalo bez pohybu. Těch pár desítek cestujících, kteří spolu s námi vystoupili z letadla se v obřím prostoru budovy skoro ztrácí (údajná kapacita terminálu má prý být schopna zvládnout až třímiliónový nápor pasažérů, takové množství návštěvníků tu ale díky sporadickému turistickému ruchu nikdy nikdo neviděl!).

Velké překvapení, alespoň pro mne – během celní a pasové kontroly se nekoná žádná důsledná revize zavazadel, žádné otázky, či doporučení týkající se kontaktu s místními obyvateli, případně vyvolávání zvídavých politických debat. Následuje už jen, v asijských zemích obvyklá, procedura nekonečného handrkování s letištními taxíkáři a po nutném kompromisu, zhruba patnáctikilometrová cesta na jih, do centra samotné metropole.

Yangon, hlavní město Myanmy, leží na stejnojmenné řece, východně od delty Ayeyarwady (Iravádí). Yangon nemá až tak dlouhou historii, i když původní osada se tu údajně nacházela už před 2500 lety. Až do 18. století se jednalo o malou vesnici jménem Dagon, která nebyla nikdy skutečným středem říše. Nové jméno dal městu barmský král Alaungpaya v roce 1755. O sto let později ho srovnal se zemí velký požár, ale později byl na příkaz krále Tharrawaddy opět vybudován. Při třetí anglo-barmské válce, kdy Britové získali i Severní Barmu, stal se Yangon hlavním městem a byl kompletně přebudován. Tato přestavba učinila orientaci ve městě podstatně snazší, nežli dříve.

Atmosféra města navozuje dojem, že se tu zastavil čas. Za posledních 30 let se toho totiž příliš mnoho nezměnilo. Tím syrověji na vás zapůsobí několikahodinové bloumání městem, jen tak – nazdařbůh. Ulice až po okraj plné vesměs přívětivých lidí, všudypřítomná tržiště, primitivní jídelničky večer osvětlované karbidkami, ručně malované plakáty a billboardy – tohle všechno se mísí do barevné a hlučné směsi, dotvářené křikem autobusových nadhaněčů i pouličních prodejců čehokoliv.

V Yangonu nenajdete skoro žádné mrakodrapy, netrápí ho časté dopravní zácpy jako jiná velkoměsta, většina obyvatel se zde pohybuje pěšky, na kolech, v cyklorikšách, nebo také v oblíbených „thoun bein“ motorizovaných nájemních tříkolkách. Automobilů, pomineme-li neforemné městské busy, tu jezdí poměrně málo a vozy, které potkáte, většinou pocházejí z padesátých a šedesátých let minulého století. Mezi nejzajímavější a historicky nejdůležitější památky města patří svatostánek všech buddhistů, pagoda Swhedagon, stojící na hoře Singutara. Byla postavena asi před 2500 lety, ještě za časů Buddhy. Tato sto metrů vysoká stavba je na rozdíl od mnoha dalších buddhistických chrámů dodnes využívána. Prošla mnoha přestavbami, hlavně z důvodu častých požárů a zemětřesení, a tak se v průběhu staletí její vzhled výrazně změnil. Pokrývá ji 8868 plátků zlata, což je údajně větší množství vzácného kovu, nežli vlastní všechny britské banky dohromady. Prožít alespoň jeden celý den v mystických prostorách kolem zlaté stúpy a sledovat beze spěchu stovky náboženských obřadů, které se tu odehrávají, to je zážitek, na nějž se nezapomíná…

Další pozoruhodnou stavbou je pagoda Chauktatgyi. Uvnitř najdeme sedmdesátimetrového ležícího Buddhu. Při bližším pohledu do tváře obří skulptury si uvědomíte, že pokud by tu existovala i verze „na stojato“, změna obličejových proporcí sochy by mohla na pozorovatele působit, bez přehánění hrůzostrašně.

V severní části města připomíná několik mešit a hinduistických chrámů Indy, kteří tu v době britské nadvlády zajišťovali administrativu. Obchodním centrem Yangonu je rozsáhlý trh Bogyoke Aung San, zabírající celý obrovský blok. Kromě potravin a oděvů se zde prodává také ručně barvené lakované zboží, místní muzika, i zlato, stříbro, rubíny a nefrity z barmských dolů. Poblíž pagody Swhedagon leží Královská jezera, kouzelné vodní plochy, na jejichž březích jsou k vidění vily vládnoucí elity. Ovšem, že jen z patřičné dálky! Srdce každého pravověrného Čecha pak jistě potěší množství „pivnic“ rozesetých po celém Yangonu. Po pravdě řečeno, jsou to spíš zahradní jídelny, které oplývají prakticky nevyčerpatelnou zásobou kvalitního točeného, či láhvového moku myanmské provenience, a to za ceny více než mírné…

Pokračování zítra...

---