Barma - krása s pachutí bolesti, díl 1. NEPOVINNÁ HODINA HISTORIE

06.05.2014 napsal Jaromír Červenka

---

Je možná víc než symbolické, že během několika posledních let jsem při svých cestách do Thajska, Laosu, či Bangladéše, stál opakovaně na různých místech, vždy skoro na dotek barmské pohraniční čáry, …a řečeno trochu knižně - pln zvědavosti a touhy nahlížel přes zeď pro mne tak tajemné a nedostupné Myanmy…

 

NEPOVINNÁ HODINA HISTORIE

Název státu – Myanma – je oficiálně využíván od roku 1989. Vychází z původního jazyka, z tradic datujících se k přelomu 12. a 13. století. Obecně známější výraz Barma (vznikl podle většinové etnické skupiny Barmar) spadá do období britského koloniálního vlivu 1885 – 1948 (není bez zajímavosti, že většina opozičních skupin, ať už v exilu, či domácích, používá pro svou zemi stále název Barma).

Barmská říše má více než pohnutou historii. Od samého počátku (tedy v době, kdy sem v 8. nebo 9. století dorazili z oblasti východního Himaláje první Barmánci) byla zmítána opakovaným bojem o moc, stejně jako nájezdy okolních kmenů. Mimochodem - zajímavé svědectví o místních obyvatelích, jejich zvycích a způsobu života podává i slavný cestovatel Marco Polo, který Barmu údajně někdy na sklonku 13. století navštívil.

Roku 1550 sjednocuje král Bayinnaung celou Myanmu, přesvědčivě poráží sousední Siamce opakovaně ohrožující zemi a na jistý čas dává Barmě punc velkolepé říše.

Jeho smrtí se ovšem situace rychle vrací do starých kolejí – různice, protichůdné ekonomické vlivy a zájmy - to vše nahrává Britům, kteří v té době intenzivně hledají další možnosti, jak kolonizovat země oplývající nerostným bohatstvím (jako příklad může sloužit tzv. válka o dřevo, probíhající na barmském území v devadesátých letech 19. století).

Země se r. 1885 stává součástí „Britské Indie“ a do Barmy začínají proudit Číňané a hlavně Indové. Těm jsou tu Brity ve velkém přidělovány místní úřednické funkce. Objektivní pravdou ale zůstává, že podobně jako v okolních britských koloniích, bylo i zde během několika desítek let postaveno množství škol, vybudována železniční síť, také ovšem rozsáhlé vězeňské komplexy, využívané paradoxně až dodnes současnou vládní juntou.

Po mnoha peripetiích probíhajících před , během, i těsně po druhé světové válce na politické scéně, získala konečně Barma 4. 1. 1948 nezávislost. V období kolem roku 1966, kdy se země přiklonila k socialismu, se stává hospodářská situace postupně neudržitelnou. Z těchto i jiných důvodů se Barmou začínají šířit nepokoje, ústící 8. 8. 88 v obrovský masakr. Mezi oběťmi „šarlatové revoluce“ je také mnoho buddhistických mnichů, vymezujících se proti establishmentu. Jako okamžitá reakce na situaci vzniká kolem charismatické osobnosti Do Aun Schan Su Ťij tzv. Národní liga pro demokracii (NLD), která sice vzápětí (1990) s převahou vítězí ve volbách, nicméně je vládou vzešlou z vojenského puče zakázána a hlavní představitelka hnutí je na dlouhých 21let umístěna do přísného domácího a později i reálného vězení. Usnesením OSN i dalších organizací byly sice vůči barmské vojenské juntě opakovaně zahájeny sankce, jejich dopad nicméně nepřinesl očekávané výsledky, mimochodem také proto, že restrikce jsou ze strany některých států (např. Číny) dlouhodobě porušovány.

Pokračování zítra...

---