Z Prahy až do Pekingu vlakem

03.02.2014 napsal Ing. Katka Maruškinová

---

Petr Procházka je průvodcem Alvarezu už několik let. Na rozdíl od řady dalších uchazečů o tuto práci, přišel Petr do Alvarezu rovnou se svým vlastním programem - cestou z Prahu do Pekingu vlakem. 

1. Jak tě napadlo jet vlakem na tak velkou vzdálenost? Vymyslel jsi to sám, nebo někdo z tvých kamarádů?

Rád vymýšlím neotřelé nápady a poté je realizuji, zejména co se cestování týče. A potom přišla olympiáda v Pekingu v roce 2008 a mě napadlo spojit jejich návštěvu s poznáním více krajů najednou a zároveň si tak trochu splnit dětský sen v podobě projetí Transsibiřské magistrály. Pravda, nebylo to tak extrémní jako cesta Tomáše Poláčka stopem na tuhle olympiádu.

2. Jaká byla tvá první cesta vlakem v Prahy do Pekingu (myslím ta úplně první bez lidi) a jak na ní s odstupem času vzpomínáš?

Ohromně jsem se těšil na cestu a na místa, která uvidím. Když jsem ale poprvé uviděl, v jakém prostoru budu trávit devět dní čistého času cesty každým směrem, trochu mě to psychicky rozladilo. Během pár dní jsem si ale na nový "styl" života zvyknul a zamiloval si ho. Hovory se spolucestujícími, nákup pirožků od bábušek na nádraží, sledování ubíhající krajiny a odpočinek na lůžku...

3. Svůj počin jsi nabídl Alvarezu pro klienty. Co tě k tomu vedlo?

Už od malička jsem byl cestovatelem a uvažoval jsem, že bych se jednou rád živil průvodcováním zájezdů. Samozřejmě jsem tehdy netušil, co všechno to bude obnášet. Když jsem projel tuto netradiční trasu, řekl jsem si, že by byla velká škoda, aby takový nápad zapadl - věděl jsem, že na českém trhu není žádný srovnatelný zájezd a německé cestovky nabízely přinejlepším cesty, kde se vlakem jelo maximálně z Moskvy na Bajkal. CK Alvarez jsem znal a věděl jsem, že podobné putování by je mohlo oslovit. Dohodli jsme se a další rok už se zájezd jel s klienty.

4. Co hodnotí klienti jako nejpříjemnější - co se jim obvykle na zájezdu nejvíc líbí?

Myslím, že to jsou jednotlivé zastávky na trase. Během zájezdu se navštíví velmi různorodá paleta destinací a poznají tak hned čtyři země. Za druhé to je potom pocit, že přejeli napříc největším kontinentem světa - Eurasií, že si uvědomí tu ohromnou vzdálenost, kterou si naprostá většina lidí zkrátí několikahodinovým letem.

5. Někoho může nekonečné cestování vlakem odradit - poradíš nám, co děláš pro to, aby sis tu dlouho cestu nejvíc užil?

Jakžto člověka uvyklého na tento způsobem cestování mě uspokojuje již samotné pozorování okolní krajiny, která se přes zdánlivou monotónnost neustále mění v nuancích - tu je jezírko, tu hájek, tu typická ruská vesnička s dřevěnými dačami, támhle je zase uskupení tří jurt. Druhým rozptýlením jsou potom lidé ve vlaku. Pro člověka otevřeného komunikaci tu čeká nepřeberné množství příběhů, lidských osudů. Každý si s vámi rád alespoň chvíli nezištně popovídá a většina lidí má s sebou i nějakou tu lahev vodky, kterou přece nebudou pít sami. A že neumíte pořádně rusky? Člověk, který se chce domluvit, se domluví vždycky!

6. Která oblast celé cesty je pro tebe osobně nejhezčí?

Pro mě je nejzajímavější nekonečný prostor rovin a pahorkatin, začínající na Ukrajině po překročení Karpat a končící v Číně s pouští Gobi. Tento vesměs málo obydlený prostor se postupně a bez velkých předělů mění od více či méně obdělávaných polí Ukrajiny a Ruska, přes lesy v okolí Bajkalu až k mongolské stepi přecházející jižním směrem v poušť Gobi na hranicích s Čínou. Jediným narušením kontinuity jsou přitom pouze Ural a Bajkal. Pro mozek českého cestovatele, uvyklého na uzavřené okolí své vsi či města v řádu jednotek kilometrů, to je naprosto nový a osvěžující pocit. Je to nevyužitý prostor budoucnosti, který ještě čeká na hospodářský rozvoj. Z konkrétních míst to je potom pro mě panenská příroda v okolí Bajkalu a mongolská jurtoviště s jedinečným způsobem života, který již nevydrží mnoho let.

---