Yucatán a mayská riviéra

22.01.2014 napsal Mgr. Sylva Vltavská

---

Co se vám vybaví, když se řekne Mexiko? Hombre v širokánském klobouku, vyprahlá země plná kaktusů, sklenka tequily, ve které se zrcadlí zapadající rudé slunce? Mayské pyramidy, krvavé obřady a tajemná míčová hra pelota? Doutnající sopky, nehostinné pouště i hustý, neprostupný prales či azurově modré moře lemované nekonečnými plážemi s jemným bílým pískem? Ano, toto vše opravdu v Mexiku najdete!

Jestli jste na naše předchozí otázky odpověděli ano, nabízí se několik možností: buď jste již v Mexiku byli a tak víte, o čem mluvíme, nebo se do Mexika chystáte a máte o něm načteno, popřípadě jste vás zajímají daleké kraje a rádi cestujete i jen prstem po mapě. Kromě výše zmíněného však tato krásná země nabízí mnohem více a jistojistě uspokojí (i překvapí) i náročné cestovatele.

Pokud plánujete dovolenou za poznáním v zimních měsících do této exotické země, připravili jsme pro vás hned dva zájezdy. Z jednoho z nich vám teď nabízíme malou ochutnávku. Čtrnáctidenní zájezd vás zavede na Yucatán a Mayskou riviéru.

Poloostrov Yucatán na mapě připomíná zelený zdvižený palec, vybíhající do tyrkysových vod Karibského moře. Je zarostlý bujným pralesem, který v sobě ukrývá jedinečné přírodní poklady – podzemní pískovcové jeskyně zvané cenotes. Yucatán zažil největší slávu i úpadek Mayské civilizace, španělští dobyvatelé na něm postavili krásná koloniální města a dnes láká cestovatele ze všech koutů světa. Na své si zde přijdou všichni – obdivovatelé dávných kultur a vznešené architektury, milovníci exotické přírody i ti, co touží odpočívat na bělostných plážích a pozorovat podmořský život při šnorchlování na největší korálovém útesu. Díky tomu, že nic zde není „úplně“ daleko, můžete každý den objevovat jinou tvář Yucatánu.

Cenotes

Kdysi dávno, asi před šedesáti pěti miliony let narazil do Země meteorit a spadl nedaleko Yucatánského poloostrova. Špatnou zprávou je, že kvůli této události pravděpodobně vyhynuli dinosauři, tou dobrou naopak, že střet dal vzniknout unikátnímu systému podzemních jeskyní, zatopených průzračnou sladkou vodou. Cenotes mají většinou kruhový tvar, mohou se nacházet na povrchu země a jevit se jako čistá jezírka, ale jsou i v hloubce několik desítek metrů pod zemským povrchem. Jsou velmi hluboké a často tvoří složité, až několik desítek metrů dlouhé podzemní tunely a síně, jejichž stěny zdobí krápníky.

Jak je to možné? Před nárazem meteoritu proudily Yucatánem, jehož podloží tvoří vápenec, punkevní řeky. Po nárazu se zhroutily mnohé, staletími vytvořené podzemní prostory, tok řek se změnil a dal vzniknout tomuto ohromujícímu zázraku přírody.

Mayové považovali cenoty za posvátná místa a vstupy do podsvětí, na jejich březích pořádali obřady a do jejich hlubin shazovali lidské oběti. Neméně zajímavé ovšem je, že cenoty sloužily jako jediný zdroj sladké pitné vody, jelikož na celém poloostrově prakticky nenajdete velkou řeku. V blízkosti cenotů proto vznikala mayská města a osady.

Celkem se na Yucatánu nachází na 2400 objevených cenotů, z nichž některé jsou přístupné veřejnosti. Odvážlivci si zde mohou vyzkoušet jeskynní potápění a prozkoumat tajemné systémy kanálů vedoucí daleko za lidskou představivost. Cenoty však vyhledávají také příznivci šnorchlování i všichni ti, kteří si potřebují odpočinout od shonu na bělostných plážích Mayské riviéry.

Záhadní Mayové

Na Yucatánském poloostrově se v 8. století před naším letopočtem zrodila Mayská civilizace, která se v průběhu několika staletí rozvinula do jedné z nejúžasnějších kultur Střední Ameriky. Uprostřed neprostupné džungle Mayové vybudovali velká kamenná města s dlážděnými ulicemi, pro svá božstva stavěli nádherné chrámy a pyramidy, lidé žili ve složitých příměstských sídlištích, města tvořila organizované městské státy.

V čele města stál král (a mnohdy i královna) obklopení urozenou aristokracií a elitou kněží. Královská rodina sídlila v paláci na centrálním náměstí, na kterém se nacházely další chrámy, úřednické budovy a umělecké či řemeslné dílny. V dobách míru panovníci rozšiřovali a zvelebovali své paláce i celé město. Chrámy byly zdobeny sochami, stavěla se hřiště na záhadnou míčovou hru pelota, skrz hustý prales byly budovány dlážděné cesty sacbés. Mírová období však nikdy netrvala příliš dlouho, státy spolu krvavě válčily o nová území či jen z pouhé rivality. Váleční zajatci bývali obětováni bohu války jako poděkování za vítězství v bitvě.

O tom, že boje byly takřka na denním pořádku, svědčí obrovské kamenné stély, do kterých mayští kameníci vepsali trvalé záznamy o této jedinečné civilizaci. Najdeme zprávy o činech panovníků a jejich válečných taženích, o významných náboženských oslavách či o důležitých astrologických událostech.

I ve vědě byli Mayové nositeli pokroku. Ovládali složité hieroglyfické písmo, které se podařilo rozluštit teprve nedávno. Na základě astronomických pozorování měli vše dokonale propočítáno a jako první (několik století před Indy) začali používat číslo nula. Mayští astronomové tvořili důležitou součást společnosti, žádná významná událost, ať již bitva, svatba nebo oslava se nekonala dříve, než co byly důsledně prozkoumány a propočteny hvězdné konstelace. Mayové vnímali čas cyklicky, věřili, že se vše opakuje a přicházejí stejné doby, božstva a události. Život se řídil dokonce třemi kalendáři, občanským kalendářem haab o délce 365 dní a kratším posvátným kalendářem tzolkin o 260ti dnech. Posledním kalendářem byl takzvaný dlouhý počet o délce 5.125 let. Konec pátého dlouhého počtu připadl na datum 21.12.2012.

Kolonie a co po ní zbylo

Konec mayské civilizace ovšem roku 2012 nenastal, došlo k němu mnohem dříve. V roce 1521 vstoupili na území dnešního Mexika španělští dobyvatelé v čele v Hernánem Cortézem a ovládli zemi na celých 300 let. Podrobené území náleželo k většímu státnímu celku Nové Španělsko a podléhalo španělské koruně. Změny v zemi byly rychlé a zásadní – Španělé zavedli katolickou víru, církev zde vybudovala na 12.000 nádherných katedrál a kostelů, bohatá smetánka obývala přepychové rezidence, byl ustaven nový politický a hospodářský systém. Zajímavostí je i to, že za dob kolonie přijížděli na mexické území převážně muži, za manželky si brali ženy indiánského původu a tím vznikla nová rasa zvaná mestizos. V současnosti tvoří mestici nejpočetnější skupinu obyvatelstva.

Dva z yucatánských států Campeche a Yucatán byly jedněmi z nejdůležitějších koloniálních center a města Mérida a Campeche jsou toho unikátním důkazem.

Mérida, největší město celého poloostrova byla vystavěna na troskách mayského města Ichkanzihóo a kameny, zdobené mayskými rytinami, byly používány na výstavbu koloniálních sídel. Všímavý pozorovatel tak může najít mayské motivy třeba na stěnách méridské katedrály. Na přelomu 19. a 20. století se Mérida stala nejbohatším městem Mexika díky pěstování sisalu, rostlině podobné agávi. Z vláken sisalu se vyráběla lana a provazy a město prosperovalo až do té doby, než se zjistilo, že lana lze vyrábět i umělých materiálů. O Méridě se vypráví, že zde sídlilo více milionářů, než ve kterémkoli jiném městě na světě. Během několika let zde vyrostly přepychové paláce a haciendy, které mnohdy předčí své evropské „kolegy“. Na bulváru Paseo de Montejo můžeme obdivovat luxusní rezidence, z nichž je většina bíle omítnuta. Od barvy fasád je prý odvozena i přezdívka Méridy: Bílé město.

Přístav Campeche leží na břehu klidné zátoky, ústící do Mexického zálivu. Jako většina koloniálních měst byl postaven na zbytcích původního mayského sídliště. Po více než jedno století se musel bránit nájezdům a útokům pirátů, poté byl důkladně opevněn. Hradby a námořní pevnosti zůstaly zachovány až do dnešních dob a jsou zajímavým příkladem vojenské barokní architektury. Prostorné náměstí zdobí elegantní katedrála spolu s koloniálními rezidencemi. Mnohé z nich byly přestavěny na restaurace a kavárny, ve kterých si lze závany dávno uplynulých koloniálních dob vychutnat nad šálkem skvělé mexické kávy.

---