Fotočas
31.07.2013
…Právě teď se půlí prázdniny, láme se taky léto, a většina z nás (takzvaně civilizovaných smrtelníků) má za sebou i první polovinu volných dnů zasvěcených třebas jen pouhopouhému lenošení - v případě jiném pak určených ke všelikému aktivnímu cestování. Ať už ovšem poleháváte na pláži, kde labužnicky namáčíte sluneční kotouč do speciálního drinku, nebo zrovna supíte kopcem vzhůru a vaše propocená záda skrytá pod báglem kreslí tajemné mapy - vždy máte zaručeně po ruce nějaký ten fotopřístroj. Malý, nebo velký, chytrý, či zcela jednoduchý - to podle gusta, naditosti kapsy, případně též vaší fotografické erudice. Neboť – kdo by nechtěl zachytit a uchovat vzpomínku na to pěkné a zajímavé, co nás během dovolené potkalo? Paměť totiž, jak je obecně známo, může být víc než klamavá. A jsou to právě fotografie sloužící jako obrazové zápisky, které v tu chvíli přicházejí na pomoc…
Až na malé výjimky jsme zkrátka fotografováním posedlí snad úplně všichni.
Když pak narazíme na možnost sebeprezentace, dokonce s bonusem nějakého toho vavřínového věnce, býváme často netrpělivostí bez sebe. A to je dobře…!
Proč o sobě nedat vědět a nepodělit se? A proč případně i nezměřit síly s někým koho sice neznám, ale kdo propadl stejnému kouzlu?
…I o tom byla letošní fotosoutěž CK Alvarez. Sešly se tu obrázky formálně spadající do všech možných kategorií - mix vskutku povedených, a ovšem i hodně bídných snímků. Nemluvím jen o tématech, nebo kvalitě zpracování – mám na mysli práce odbyté, zfušované, a jen jaksi narychlo podstrčené.
Honem-honem, jen ať už to jede, třeba bude účast natolik nízká, že na mě nějaká ta výhra vybude. Dnes, kdy fotoaparáty pracují spolehlivě a skoro všechnu práci odvedou za vás, je to fakt hodně velká ostuda.
Ale takové je to i v jiných disciplínách…
O to větší radostí bylo, probírat se sortou těch vyvedených snímků – a jedno zda z toho, či onoho konce světa. Dobrá třetina zaslaných fotek by si zasloužila, aby byly viděny. Což se ostatně splnilo, počítám-li dobu, po níž visely na zmíněném serveru. Ono je vůbec skvělou školou, vidět práce někoho dalšího, poučit se z jeho nedostatků, a mít tak možnost se jich příště vyvarovat právě u sebe. Možná i proto si nemyslím, že vidina stupňů vítězů je tím hlavním a jediným motorem, jenž by nás měl hnát vpřed.
A u fotografie to platí víc, než kde jinde…
Minimálně proto, že bychom cestou ve chvatu a spěchu poztráceli všechnu tu krásu, pohodu i napětí, kterou lze při samotném focení cítit. Život totiž (díkybohu) nevlastní žádný výkonný stabilizátor - čímž pádem nemáme dopředu zhola nic jistého…
Nevolám tedy na závěr pouze ono obehrané: „Sláva vítězům a čest poraženým…“, nýbrž také: „Dobré světlo všem fotografkám a fotografům, jakož i věčná hanba lajdáckým mačkačům fotospouští…!“
Jaromír Červenka
Nezávislý novinář, fotograf a cestovatel, milovník krásných knih a bývalý pražský antikvář, který během života prošel mnoha manuálními profesemi a cestou potkal (jak jinak) řadu více než zajímavých osobností. Nejspíš i díky tomu získal inspiraci a touhu k poznávání nových míst. Po dlouhé vynucené předrevoluční pauze se mohl konečně znovu vydat na cesty - tentokrát jasným směrem - do Asie. Právě tady pak našel i spoustu odpovědí na stále se vracející otázky a mohl se zblízka dotknout podstaty mnoha exotických obyčejů i prastarých místních tradic. Autor se dlouhodobě zabývá barevnou ale i č/b fotografií, publikuje v řadě časopisů, vydává cestopisnou literaturu i beletrii - nicméně nejraději tráví čas psaním knížek a naukových textů pro děti. V současnosti už má na kontě víc, jak dvě desítky titulů…
