Ladákh (5. část)
09.07.2019
POD OCHRANOU HEMIŠSKÉ GOMPY
Klášter Hemiš, reprezentující řád Drukpa, je se svými třemi modlitebními sály plnými posvátných svitků a knih považován za jednu z nejmocnějších duchovních institucí v Ladákhu. Od zbytku údolí odděluje tuto důstojnou stavbu uzoučká roklina, takže do posledního momentu zůstává skryta očím zvědavců. Každoročně, vždy v půli července, se v Hemiši odehrávají dvoudenní oslavy s čhamovými tanci v maskách, to vše za přítomnosti stovek slavnostně vyšňořených věřících.
V patře kláštera je také možno spatřit osmimetrovou sochu buddhistického učitele a tantrického jogína - Padmasambhavy. Jednou za 12 let pak zdejší mniši rozvinou přes celé průčelí budovy i obří thangku, vyšívanou perlami a drahokamy. Příští datum této slavnosti má být už v roce 2028.
Po skoro čtyřhodinové jízdě, počítaje v to i zdolání 5328 metrů vysokého sedla Taglang La, sem v pozdním odpoledni konečně přijíždíme i my. Správce místní sanghy (buddhistické řádové komunity) nám ochotně nabízí volný pokoj v klášterním guest housu, takže zbývá už jen řádně povečeřet. K naší velké spokojenosti proběhne i tahle část programu v režii jídelny, přináležející Hemiši. Usínáme s pocitem absolutního bezpečí – jak taky jinak, jsme-li hosty zdejší posvátné půdy…
O šesté ráno je budíček a ledová voda v umyvadle by probudila snad i mrtvého. Vydávám se za zvukem do hlavní klášterní svatyně, chvíli to trvá, potom už ale v šeru místnosti rozeznám postavy v hábitech. Ranní modlitby jsou v plném proudu. Zvuk bubnů, činel i tibetských trub provází nekonečný proud monotónně přezpívávaných liturgií. Vedle dospělých mnichů posedává v řadě také skupinka noviců, mnohdy sotva sedmiletých klučinů. Ti jsou zde tak trochu na zkoušku. Jako všechny děti i oni se bez zábran vzájemně pošťuchují, přísné pohledy starších řeholníků je ale přece jen dokáží náležitě usměrnit.
Nicméně - sotvaže obřad skončí, vybíhají ven na dvůr jako včely z úlu, a než se naděješ, začnou se s křikem honit kolem dokola klášterních budov. Ani ne za hodinu, hned po střídmé snídani, je už ale čeká další výuka. Tentokrát ovšem v horní části areálu. Právě tady pod širým nebem, u paty stožáru s divoce vlajícím klášterním praporcem, lze totiž pravidelně potkat zhruba padesátku těchto mnišských fámulů, posedávajících v přísně geometrických špalírech, kteří – podobni karmínovým šachovým figurkám – s notným zápalem memorují posvátné buddhistické texty.
Opouštíme Hemiš těsně před polednem …a právě včas! Turisté, ubytovaní v 45 kilometrů vzdáleném Léhu, se sem totiž zrovna teď začínají slétat ve velkém - jako vosí roj na med.
V PŮLI CESTY
Ocitl jsem se přesně na rozhraní. Moje předlouhá pouť však pokračuje dál - přes hory a doly - na jih podél koryta řeky Tsarap, až k nehostinné a větrem zmítané hraniční osadě Sarchu, plné bizarních stavení z vlnitého plechu. Právě tady pak definitivně opustím i prostor Ladákhu, abych (puzen stejnou zvědavostí) vstoupil skrze bránu pohostinného Keylongu do zbožné krajiny severního Himáčalpradéše a mohl tak obdivovat dvojici údolí Lahaul a Spiti, i s jejich (pro Evropana jen těžko uchopitelnými) duchovními rozměry. A snad zde také sdílet příběhy lidí, kteří v této drsné ale zároveň bohulibé části Indie prožívají své všednodenní životy.
To už je ovšem téma pro další vyprávění…
Jaromír Červenka
Nezávislý novinář, fotograf a cestovatel, milovník krásných knih a bývalý pražský antikvář, který během života prošel mnoha manuálními profesemi a cestou potkal (jak jinak) řadu více než zajímavých osobností. Nejspíš i díky tomu získal inspiraci a touhu k poznávání nových míst. Po dlouhé vynucené předrevoluční pauze se mohl konečně znovu vydat na cesty - tentokrát jasným směrem - do Asie. Právě tady pak našel i spoustu odpovědí na stále se vracející otázky a mohl se zblízka dotknout podstaty mnoha exotických obyčejů i prastarých místních tradic. Autor se dlouhodobě zabývá barevnou ale i č/b fotografií, publikuje v řadě časopisů, vydává cestopisnou literaturu i beletrii - nicméně nejraději tráví čas psaním knížek a naukových textů pro děti. V současnosti už má na kontě víc, jak dvě desítky titulů…
