Za přírodou Indie
05.04.2018
Na přelomu ledna a února se nám podařil realizovat unikátní zájezd Za přírodou Indie. Po tom, co jsem ho před několika lety připravil ve spolupráci se specializovanou indickou cestovní kanceláří zaměřenou na přírodu, jsme několik let čekali, než se ho podařilo obsadit. Ačkoliv cena zájezdu opticky vypadá vyšší, zahrnuje v sobě veškeré aktivity v národních parcích, komfortní stylové ubytování, několik leteckých přesunů a klimatizované lehátkové vlaky. A v porovnání se zájezdy za zvířaty v Africe je i tak stále nízká. Zájezd jsem osobně průvodcoval a do Indie se mnou vyrazilo pět klientů - milovníků přírody.
V každém z národních parků bylo naplánováno několik safari – auty, lodí, pěšky i na slonech. Ze začátku jsem měl obavy, zdali 4 vyjížďky terénními auty a jedna na slonech v NP Kaziranga nebude přeci jen moc, ale opak byl pravdou. Tento národní park v severovýchodním indickém státu Assám, známý především množstvím jednorohých indických nosorožců nás naprosto okouzlil. Díky jeho rozlehlosti jsme jeli pokaždé do jiné části. Nosorožců je tam skutečně velmi silná populace. Prvního jsme viděli již před příjezdem do národního parku, jak se pase u silnice. Během pěti návštěv jsme pozorovali další a další. Osamocené obrovské samce, samice s mláďaty, velmi z blízka z auta i z pozorovacích věží. Na jedné z nich jsme napočítali u velkého jezera celkem 23 kusů v jeden okamžik. V travnatém porostu na břehu řeky Brahmaputry jsme však viděli i divoké indické slony, vydry, buvoly arni, jeleny mundžaky či sambary. Při safari na slonech jsme si zažili pocit bývalých britských lovců. Ačkoliv jsme lovili pouze ty nejlepší záběry fotoaparáty, průvodci se starodávnými flintami akci dodávali dobrodružný nádech. Náš skvělý a opravdu znalý průvodce nám ukazoval zvířata, především ptáky, kterých bychom si sami vůbec nevšimli. Zoborožce v korunách stromů, spící sovy, dravce, vodní ptáky i endemické kury. Snažili se podle varovného křiku jelenů objevit i tygra, ale ten nám bohužel celou dobu unikal. Během přestávek mezi ranním a odpoledním programem jsme byli rozmazlování skvělým indickým jídlem, stejně tak ráno i večer. Ti, kteří jeli do Indie s úmyslem zbavit se pár kil navíc, neměli šanci na úspěch.
Po přejezdu nočním vlakem do Kolkaty byl náš minibus přistavený přímo na nástupišti nádraží Howrah a odjeli jsme na hranici národního parku Sundarbans. Přestoupili na naši loď a odpluli do stylového resortu Jungle Camp na ostrově Bali (jeden z ostrovů delty, neplést s Indonésií), sestávajícícího z pěti tradičních bungalovů a otevřené jídelny. Po návštěvě informačního centra se záchranou stanicí želv batagurů bengálských jsme jezdili dva dny rameny největší světové říční delty řek Gangy a Brahmaputry. Celé oblasti dává pravidelný rytmus příliv a odliv. Malá, úzká ramena jsou pravidelně zaplavována a opět vysychají. Břehy pokrývá neprostupná džungle mangrovníků, z bahna vystupují jejich špičaté kořeny. Pozorujeme 5 druhů ledňáčka, mořské krokodýly, varana skvrnitého, stáda jelenů axis, divoká prasata i hravé opice. A snažíme se zahlédnout tygra. Právě tato oblast je proslulá sběrači medu, kteří nosí při práci v týle masky s namalovanými obličeji, aby je tygr nenapadnul ze zálohy. A před cestou do džungle se modlí k bohyni Bonbibi za šťastný návrat. Ať jsou to sběrači medu, dřeva či lovci krevet. Tuto bohyni dokonce společně uctívají hinduisté i muslimové. Takovou má moc. Přesto se noční výprava stala během našeho pobytu osudnou pro strýce číšníka z naší restaurace, kterého při lovu krevet tygr zardousil. A tak poslední den odjíždíme o hodinu dříve, aby se personál hotelu mohl zúčastnit posledního rozloučení u jeho pohřební hranice. Dnes je už hodně místních lidí, žijících ve vesnicích na hranici parku, zapojeno do jeho ochrany. A tak výměnou za to, že stále mohou částečně využívat bohatství přírody, brání tygry proti pytlákům. Naučili se, že je nesmí zabíjet a jsou smíření s tím, že občas tygři zabijí někoho z nich.
Po dalším přejezdu nočním vlakem vystupujeme na nádraží v Puri a jedeme k obrovské braktické laguně Chilika. Po obědě nastupujeme na dřevěné lodičky a vyrážíme prozkoumat ptačí rezervaci Mangalajodi. Bez hučení motoru, pohánění pouze bidlem lodníka si užíváme klidu obklopeni nespočtem stěhovavých husí, které se začínají houfovat před svým návratem k sibiřským řekám. Toto místo je ráj pro milovníky ptactva, doposud neobjevené davy turistů. Následující den honíme na hlučné motorové lodi orcely tuponosé. Tento sladkovodní druh delfínů přitahuje davy indických návštěvníků a celá plavba má davový nádech. Kolem nás je spousta dalších lodí, většina to však po spatření pár nádechů orcel obrací. I náš lodník to na nás zkusil, rázně ho však přesvědčuji, že jsme sem nejeli půl hodiny na řvoucí lodí, abychom se po pár minutách vraceli. A tak zůstáváme mnohem déle a užíváme si společnosti hravých delfínů.
Posledním vlakem jsme dojeli až do středu Indie a vystoupili ve městě Nagpur a zamířili do NP Tadoba, který má ze všech indickým národních parků nejlepší reputaci pro pozorování tygrů. Tady se kdysi rozkládal obrovský les, pokrývající v šíři 1500 km celý střed Indie. Dnes z něj zůstalo zachováno několik osamocených ostrovů tohoto původního sálového lesa. Jsou však celkem dobře chráněny mnoha národními parky, které se dokonce rozšiřují na úkor okolních vesnic, aby poskytly více prostoru rostoucí populaci tygrů. Tygr je teritoriální zvíře a ke svému životu potřebuje ideálně 20 km2, aby měl dostatečný životní prostor. První dvě vyjížďky do parku byly kouzelné. Viděli jsme hulmany posvátné, antilopy nilgau, vzácné divoké psy rudé přezdívané dhól, kočku bažinnou, gaury, krokodýla bahenního, pávy i několik druhů jelenů. S husí kůží poslouchali varovné vřeštění opic před blížícím se tygrem. Ale přes veškeré úsilí našich průvodců žádného neviděli. Atmosféra ve skupině zhoustla. Ačkoliv všichni klienti byli zkušení pozorovatelé zvěře, kteří si uvědomovali, že možnost spatřit tohoto krále džungle není nikdy garantovaná, byl pro ně středobodem tohoto zájezdu. Přestože o tom přímo nikdo nemluvil, poslední den bylo napětí v autě doslova hmatatelné. Projížděli jsme parkem po cestě, kudy vedly čerstvé tygří stopy, obklopené hustým bambusovým podrostem. Dojeli na místo, kde se často objevuje a otočili se k návratu. Po pár stovkách metrů jsme uviděli stojící jeep a zaslechli cvakající fotoaparáty. Obrovský samec se povaloval mezi bambusem. Tak dokonale maskovaný, že jsme si ho před pár minutami při cestě okolo nevšimli. Po deseti minutách zívání se zvedl a ztratil se v bambusovém křoví. Podle vřeštění opic průvodci poznali, že kráčí kolem cesty. Jeli jsme souběžně s ním a na jednom místě ho ještě na chvíli zahlédli. Atmosféra se rázem uvolnila a všechny zaplavila euforie. To jsme však netušili, co zažijeme odpoledne. Hned po návratu z oběda do parku jsme viděli tygřici Mayu kráčející po cestě, kterou zablokovalo několik aut s turisty. Sešla mimo cestu a začala obcházet kolonu aut, která začala hromadně couvat. Několikrát prošla těsně kolem nás, doslova jsme si na ni mohli sáhnout. Později jsme viděli ještě jednoho mladého samce vyhřívajícího se na slunci, ale z velké vzdálenosti. V podvečer tygřici zkusili naši průvodci znovu vystopovat. A měli jsme ohromné štěstí. Měli jsme ji sami pro sebe. Kráčela v zapadajícím slunci po cestě a značkovala si revír. Po patnácti nezapomenutelných minutách zmizela v lese. Famózní. Při návratu, kdy všichni sršeli nadšením a uspokojením, celý zájezd korunoval obrovský medvěd pyskatý, který nám přešel přes cestu.
Cesta splnila očekávání všech klientů, domů se vraceli nadšení a já, ačkoliv jsem byl v Indii už mnohokrát, jsem zase poznal její úplně novou tvář. A věřím, že se nám ho podaří znovu realizovat.
Michal Čepek
Poprvé vyrazil do světa v roce 1993, kdy projel stopem celou Evropu. Následoval Izrael, Jordánsko, Egypt a v roce 1996 odjel sám po zemi přes Turecko, Írán, Pákistán do Indie a Nepálu. Tato roční Cesta na Východ úplně změnila jeho pohled na svět a cestování se stalo osudem. Začal průvodcovat přechody rumunských hor pro Kudrnu, další zkušenosti získal na zájezdech Adventury. Pro Alvarez pracuje již od roku 1998, dlouhá léta vytvářel a průvodcoval zájezdy v Asii. V současné době je majitelem CK Alvarez. Stále aktivně cestuje, připravuje nové zájezdy, chodí po horách, jezdí na kole a plaví se na lodi po řekách a kanálech.
